Odchovanec sokolovského hokeje zamířil již v 16 letech do pražské Sparty a stejně jako jeho současný oddílový kolega David Hruška prošel mládežnickými reprezentačními výběry, na svém kontě má však i 32 zápasů za seniorskou reprezentaci, s níž se zúčastnil mistrovství světa ve Finsku v roce 2003. V extralize odehrál téměř čtyři stovky zápasů, vyzkoušel si i soutěže v Rakousku, Švýcarsku, Rusku, Finsku a Švédsku.

Jak ses dostal právě do Chomutova?
Byl to jediný klub, který mi mohl pomoct vyvázat se ze smlouvy v Českých Budějovicích. Svou roli sehrála i skutečnost, že zde trénuje Radim Rulík, a také znám majitele klubu panaVeverku. Pro mě to bylo, dá se říct, vysvobození, protože jsem rok trénoval a jen čekal, jak se po mně bude vozit majitel Mountfieldu pan Drbohlav, který mě od rána do večera sledoval, jak trénuju.

Není to trošku ústup ze slávy, hrát „jenom“ první ligu?
Ono to tak může vypadat, ale já jsem si dal od začátku do hlavy, že nebudu koukat na to, jestli hraju první ligu, nebo extraligu, ale vrátím svému zaměstnavateli důvěru, kterou do mě vložil. Ohromně si ho za to vážím, protože speciálně v dnešní době to není normální, aby mi takhle někdo pomohl.
Jak jsi spokojen se svým dosavadním účinkováním v chomutovském dresu?
Začátek nebyl vůbec špatný. Postupem času, jak člověk hodně trénoval, tak výkony nebyly takové, jak bych si představoval. Myslím ale, že se to teď zase láme do takových výkonů, které bych já od sebe očekával.

Kde vidíš svoji největší slabinu?
Dlouhodobě se potýkám s koncovkou, která by měla být produktivnější. Procento úspěšnosti střelby není takové, jaké bych si přál.
Přesto s přehledem vedeš kanadské bodování jak týmu, tak celé soutěže. V 36 zápasech jsi získal již 45 bodů…
Tak dá se říct, že tady to je moje práce, starat se o přísun gólů pro tým a přihrávek pro své spoluhráče. Každý hráč by měl mít své místo v mužstvu, kde je nejvíc prospěšný. Ale znovu říkám, že nejsem spokojený s tím, kolik šancí mám a kolik z toho vytěžím.

Jak vidíš šance Chomutova na postup do extraligy?
Pro nás je nejdůležitější se připravit na únor. Tam nás čeká to, kvůli čemu jsem přišel i já do Chomutova. Trénovali jsme celé léto, celý podzim. Naše forma by měla teprve vygradovat. V současné době máme zraněné dva klíčové hráče, Skořepu a Pavlase. Je to velká ztráta, pokud takoví hráči chybí 2 – 3 měsíce. Já z mého pohledu řeknu otevřeně, že pokud chceme uspět v baráži, musí přijít dalších nejméně pět hráčů.

Co jsi říkal na příchod Davida Hrušky?
Když mi pan Veverka sdělil, že by mohl získat Davida do našich řad, tak jsem mu hned řekl svůj názor, že takového hráče na trhu už nesežene. Je to pan hokejista, a jestli se mu teď na Slavii nějak nedařilo, tak všichni víme, že je to o důvěře. Pokud ji nemáte, těžko můžete ukázat, co ve vás je. Podle mě je to jeden z nejlepších obchodů, které vůbec Chomutov udělal.

Jak si zatím rozumíte na ledě? Hrajete spolu v první formaci spolu s Milanem Kraftem…
Na to, kolik máme šancí, je naše produktivita slaboučká, i když jsme ze dvou zápasů dali sedm gólů. Těch šancí jsou mraky. Navíc samozřejmě čím déle spolu budeme hrát, tím víc bychom si měli rozumět. Otázka je, jestli spolu takhle zůstaneme. Jinak samozřejmě je vždycky krásné hrát s někým, kdo umí přihrát a je hokejový, potom je všechno snadnější.

Poslední zápas jste odehráli v Jihlavě a odvezli si výhru 4:3…
Byl to klasický zápas venku. Brzy jsme dali branku, měli jsme další šance. Ale na ledech soupeřů nás docela řežou rozhodčí, a soupeři se nakonec podařilo otočit skóre. Rozhodčí jsou asi nejslabší částí první ligy. Nevím, jestli je to tím, že neumí pískat, nebo často podlehnou prostředí a tomu, že přijede Chomutov, který chce postoupit. Nám se podařilo vyrovnat, ale potom jsme dostali neregulérní branku. Brankový rozhodčí rozsvítil červené světlo, ale gól nemohl vidět přes beton brankáře, stejně jako rozhodčí na ledě. Důležité bylo, že jsme se nepoložili a srovnali na 3:3. Potom to již byla otázka času, kdy dáme vítěznou branku.

Co myslíš, že rozhodlo o vaší výhře?
Z mého pohledu jsme hráli trpělivě. Utkání jsme odehráli dobře po taktické stránce, tak jak se má hrát venku. Myslím, že jsme zahráli hodně kvalitní utkání.

Připsal sis na své konto další branku. Za stavu 3:2 pro domácí jsi proměnil trestné střílení, a bylo znovu srovnáno…
Standa Mikšovic mě poslal do brejku a byly tam vlastně hned dva fauly. Od obránce, který mě dobrusloval, i od gólmana. Rozhodčí nařídil trestné střílení. Dá se říct, že už od začátku jsem věděl, co chci udělat. Najel jsem si, trochu zamíchal puk a prostřelil jsem ho pod vyrážečku.

V Jihlavě došlo také v polovině utkání ke střídání vašich brankářů. Hanuljaka nahradil Tomáš Závorka…
Hanuljak odchytal perfektně 25 zápasů. Teď na něj možná trošku padla krize, nebyl si tak jistý. Myslím, že to byl také důležitý tah. Závorka nás vlastně podruhé podržel a vychytal nám body.

Jak bys Tomáše charakterizoval?
Na mě působí hodně klidným dojmem, jako by byl bez nervů. Jsou to oba dva gólmani, kteří to mají ještě před sebou.

Jaký je největší rozdíl mezi extraligou a první ligou? Již jsi zmiňoval rozhodčí…
Hlavní rozdíl je ten, že v extralize pískají dva rozhodčí, zatímco v první lize jeden. Většina čárových jsou mladí kluci, kteří se bojí do hry nějak zasahovat. V první lize se také hodně fauluje, takové to držení, hákování, sekání. Z toho potom pramení další fauly. Člověk je podrážděný a rozhodčí vidí potom oplácení, šarvátky a vylučuje vás. Pokud tyhle fauly rozhodčí nebudou trestat, hráče to nenaučí. Nebudou se moct pak zlepšovat, aby mohli hrát třeba extraligu.

A taktická vyspělost hráčů…
Ta je v extralize na jiné úrovni než v první lize. Tady je to spíš takový hurá hokej. V extralize se hraje víc do systému. Každý ví, kde má jezdit, kde si koho držet. Člověk se s tím tady musí víc srovnat. Kde jste v extralize nečekal hráče, tak tam ho v první lize najdete. Musíte být také více ostražitý. Hodně kluků tady k vám nemá žádný respekt a chce tě vyloženě jenom zranit.

Takže považuješ první ligu za náročnější soutěž?
S odstupem času můžu říct, že pro mě bylo lehčí hrát extraligu. Tady musí člověk spoléhat na hráče, který umí puk přihrát, a to hodně dobře přihrát, protože jak tady často hráči lítají všude a nikde, tak je hrozně těžké vidět ten zlomek sekundy, kdy vám může hráč vyhovět. V extralize je to rychlejší, ale když centr hraje ve středu, tak jezdí ve středu a nemotá se někde jinde.

Sleduješ na dálku sokolovský hokej?
Koukám se na výsledky. Samozřejmě že mě to netěší, že je Sokolov ve druhé lize. Jednou by stejně mělo vedení sáhnout k tomu, aby udělalo zásadní krok a dalo tam odpovědné lidi, kteří tomu rozumí a zvednou mládež, vychovají dobré dorostence a juniory, a to by se mělo odrazit na A–mužstvu. Je to ale všechno samozřejmě otázka peněz a lidí.