Když se na regionální hudební scéně řekne Tomáš Dvořák vybaví si lidi energického, mladého zpěváka, který baví diváky nejen hudbou. Vidět jste i za mikrofonem jako moderátor. Tak začněme hezky od začátku. Kdy jste poprvé přičichl k hudbě?
No tak to bylo už v jinošských letech, asi ve 3 až 4, kdy mě vedl děd Ludvík Dvořák, kterýžto byl svého času pozounistou v dechovém orchestru Amati Kraslice. Vyučoval mě hře na flétnu, ani nevím jakou, v 6 jsem byl dán do lidové školy umění ku výchově a vzdělávání v řemeslu uměleckém, konkrétně ve hře na klavír.

Kromě zpěvu se věnujete i hře na klávesy? Byla to vaše volba, nebo jste byl dítkem, které rodiče nutili chodit do ´lidušky´?
Do lidušky jsem byl nucen chodit, ale jsem za to dneska rád, noty jsem už dlouho nepoužíval, to mě nebaví. Pravdou je, že mě hudba začala bavit, až když jsem se učil doma improvizovat a křičet. Jinak ano, hraju na klávesy a v současnosti také hraju na baskytaru.

Jaké byly vaše další hudební kroky a úspěchy?
Tak úspěchy nepěstuju, zůstaneme jen u kroků. V roce 2009, v době mého mládí, jsem nastoupil na místo zpěváka v kapele Liberate, která nyní konečně začíná po půl roce koncertovat, a léta Páně 2011 jsem nastoupil na místo zpěváka v kapele The Roadkill, kde v současnosti hraju taky na basu. V letech gymnaziálních jsem jako jinoch hrával a pěl též na plesech v tanečním orchestru Sokrat. Chvíli jsem byl v roce 2014 také zpěvákem v pražské kapele Thenemis, ale Praha nenabízí to, co jsem si myslel, a tak jsem z této kapely po půl roce odešel, i když hoši hráli výborně. V současný době – tedy v dubnu letošního roku – jsme natočili CD s kapelou The Roadkill, na konci června CD s kapelou Liberate a nyní je hotové mé vlastní CD, respektive dvojalbum. Obě dvě kapely budou pak mít do září další CD, neboť jsem se rozhodl letošní prázdniny zasvětit práci na tom, co se v minulých letech zanedbalo.

Kdy jste se poprvé postavil na pódium před lidi a vzpomenete, jaký to byl pocit?
Styděl jsem se, jako když psí kamarád svému pánu sežere řízek a pán se na něho oboří se slovy snad až nepřátelskými.

Kdy jste si poprvé zahrál s kapelou?
První koncert s metalovou kapelou jsem měl, tuším, v únoru 2010. Ale už předtím nějaké plesy se Sportem, takže asi tak rok 2008.

Co vlastní tvorba, stále píšete, skládáte?
No celkem mám nahraných 43 skladeb, ale na CD jsem vybral 12, které jsem během července doupravil. Dalších 19 pak vydám jako demo nahrávky. Dalších asi 10 skladeb mám připravených v polotovarech, některé jsou zase součástí repertoáru kapel, ve kterých hraju.

Kde berete tu energii, která z vás doslova srší?
Tak zejména v kávě a cigaretách značky Start, kteréžto jsou mi věrnou oporou. A jinak na světě je pěkně.

Vaším povoláním je kantořina…
Tak učím v Krajkové dějepis a hudební výchovu. Povolání je to krásné, tedy u nás určitě. A ani po absolvování právnické fakulty nehodlám ze školství odejít. Děti nejsou rozhodně takoví spratci, jak se často říká.

Jaké jsou vaše ambice do budoucna a kde vás bude možné opět vidět a slyšet s kapelou?
Tak optimální by bylo se hudbou živit, aby byly prostředky na lepší vybavení, a tím pádem lepší zvuk. To jsem si však pojistil tím, že vedle pedagogický fakulty studuju ještě právnickou. Tím bych si měl zajistit širší uplatnění, a pokud nebude hudba vydělávat mně, budu vydělávat já pro hudbu.