Horko, horko, horko. Tak by se dal shrnout sobotní Sokolovský čtvrtmaraton, kterým už tradičně vyvrcholila akce „Týden v teniskách". Na jeho start se postavil rekordní počet, téměř 500 běžců. Bohužel, do cíle se nedostavili úplně všichni, několik účastníků zkolabovalo a museli být převezeni do nemocnice.

Někomu ale úmorné vedro dosahující 35 stupňů bylo zřejmě málo. Hokejista Baníku Sokolov Ivan Říha jako každý rok vyběhl v počasí, ve kterém se špatně dýchalo i normálním chodcům, v části hokejové výzbroje. „Vesta, kalhoty, dres, rukavice a malá hokejka v ruce. Pár kilo navíc to dalo," konstatuje Říha. A samozřejmě to bylo znát. „Byl to můj nejhorší závod, co jsem kdy běžel, strašný horko. Navíc jsem dopoledne absolvoval takový sranda desetiboj, který ale nějaké síly vzal. Při běhu jsem si párkrát myslel, že to se mnou šlehne, ale kamarád, co běžel se mnou, mi hodně pomohl a zůstal se mnou celý závod. Za to mu patří velký díky," chválí sokolovský obránce parťáka v závodě a spoluhráče z malé kopané Tomáše Vášu. Ivan Říha ne náhodou sklízí každý rok cenu „hlavní šílenec" čtvrtmaratonu.

Nejrychleji 10 548,75 metru dlouhou trať, vedoucí od sportovní haly v Sokolově okolo vlakového nádraží na obrátku do Citic a zpět přes cyklostezku, Staré náměstí a ulice hornického města, zvládl sokolovský Pavel Procházka. Ve výborném čase 36:22 o pět vteřin vylepšil dosavadní nejlepší čas závodu svého oddílového kolegy Jana Sokola z roku 2014.

V ženách zkompletovala vítězný hattrick rovněž domácí běžkyně, Jana Žifčáková. I ona s časem 43:22 stanovila historicky nejlepší ženský čas, ten svůj z minulého roku stlačila o více než minutu.

V běžeckém poli byla vidět řada známých tváří, včetně sportovců z nejrůznějších odvětví. Silnou klaku měli znovu „těžkotonážní" hokejisté. Roman Kašpar poutal pozornost nejen vypracovaným tělem, ale i svým výkonem, doběhl celkově čtvrtý. Běžel však i předseda HC Baník Sokolov Václav Dobřemysl, brankář Lukáš Mensator nebo trenér Karel Mlejnek. Nezaostali ani fotbalisté FK Baník Sokolov. Rychlé nohy a výdrž ukázal kapitán druholigového áčka Víťa Vrtělka celkově devátý. I tady musel jít příkladem „šéf klubu", v tomto případě Tomáš Provazník, nechyběl kouč Jiří Dreiseitl nebo záložník Vojta Machek.

Vepředu byl vidět Kamil Kovář ze sokolovského Spokata, florbalista Štěpán Mosler, orienťáci Tomáš Knepr a Karel Rambousek, mezi ženami například basketbalistka Veronika Šnoblová.

Pojďme ale trochu hlouběji do startovního pole. Většina borců, která se dostala přes obtížné klimatické podmínky až do cíle, byla spokojená. „Bylo to super. Bezva je, že trasa vede přes náměstí, kde všechny běžce podporují lidi," sděluje své pocity sokolovská Lenka Kuklová. Sama se nějak extra na závod nepřipravovala. „Makám celoročně fitbox, běh, kruhové tréninky a to mi stačí," prozrazuje. Ostatně věděla, do čeho jde, sokolovský čtvrtmaraton běžela již podruhé.

Řada běžců si v Sokolově ale odbyla svou premiéru. Tak jako Petra Hostašová z Nové Role. „Byla jsem příjemně překvapená vybranou tratí, kterou jsme si všichni i přes dnešní hic užili. Vedro bylo úmorné, ale za počasí nikdo nemůže," říká běžkyně, která začala s běháním před půlrokem a v nohách má už také karlovarský půlmaraton. „To horko bylo hrozný, jinak to šlo," připojila se nejdecká kickboxerka Tereza Cvingerová.

Do cíle se dostal po svých i nejstarší účastník čtvrtmaratonu, 70letý Josef Pokorný z Rotavy. Ten si ještě dopoledne „střihnul" sokolovský desetiboj. „To byl jenom takový srandamač," zlehčuje desetibojařské klání.

Tenisky, coby obuv pro běhání, si zašněroval poprvé před půlstoletím, ve 39 letech si potom v Domažlicích vyzkoušel i klasický maraton. „Běhám jenom tak pro sebe, dříve přes víkend, teď čtyřikrát týdně, jen si ale tak klušu," upřesňuje. I jemu dalo horko pořádně zabrat. „Byl to hnus," hlásí. Příští rok se na sokolovskou trať vydá znovu. „Jestli teda do té doby neumřu," dodává s úsměvem.

Nejmladším účastníkem závodu byla sotva chodící Emma Štychová, ta absolvovala trať bez jediného šlápnutí, hezky v „kočáru", a pomocí této drobné lsti dokonce spočinula na bronzovém stupínku mezi ženami. Její otec Ondřej si ale za toto břemeno, s nímž závod odběhl, tuto medaili zasloužil.

Své zastoupení ve startovním poli měl i Deník v podobě sportovního redaktora Daniela Seiferta. Toho vyhnala na trať sestra Markéta, respektive sázka s ní. Na prémii v podobě jogurtů si ale musel nechat zajít chuť. „Musel jsem doběhnout do hodiny, ale bohužel, měl jsem to za hodinu a tři minuty. Kdo ale závod dokončil, je frajer, byl to masakr," uznává.