Putování s indickým baulem

O LIDECH

„Koho jsi poprvé miloval, tomu jsi dal svůj život.“

První, co Haradhana v Čechách zaujalo, byla čistota našich měst a přírody. V Indii je zvykem pohazovat odpadky všude kolem, což dříve zřejmě nebyl takový problém, neboť se používaly výhradně přírodní materiály: například čaj se na ulicích pil z hliněných kalíšků pálených na velmi nízkou teplotu, takže kalíšky se po zahození velmi rychle rozpadly na jemný prach, jídlo se zase jedlo z mističek vyrobených z listů stromů.

To vše dnes čím dál více nahrazují plasty, které se po odhození nevrátí do lůna země, ale vrší se při krajích cest a představují pro indická města značný problém. Čistota našich měst tedy Haradhana oslovila, co mu však přijde velmi zvláštní, je nepřítomnost lidí v ulicích. Indie je v tomto ohledu oproti Čechám daleko otevřenější, lidé jsou zvyklí na ulicích žít i umírat, ulice jsou prostorem pro zábavu i obyčejné lelkování. Naše ulice jsou oproti tomu spíš jakýmsi meziprostorem, kudy lidé přecházejí z jednoho místa do druhého, místem, kudy jedinci spěchají za svými soukromými cíli.

Návštěva lázní

Haradhana proto velmi zaujaly Karlovy Vary, které jsme navštívili zrovna v době filmového festivalu. Svým společenským životem mu připomněly Kalkatu před dvaceti lety, v době, kdy byl počet jejích obyvatel oproti dnešku poloviční. Přestože je Haradhan přesvědčený, že lidé jsou na celém světě v podstatě stejní, porozumět některým našim reakcím pro něj není vždy snadné.

Zejména ho vždy stále přivádí k údivu sklon některých lidí odmítat pomoc v situaci, kdy je nadevše jasné, že by se nám pomoc hodila. Nedávno se mu například stalo, že jeden starší člověk, který měl problém vstát ze židle, odmítl ruku, kterou mu Haradhan podával.
Ten člověk přecenil své síly a upadl, což Haradhana přivedlo k několikadennímu dumání nad tím, jaké naše společenské pravidlo asi porušil, že ten člověk odmítl jeho dobře míněnou pomoc. Vysvětlení, že lidé tímto způsobem potřebují někdy dokazovat svou soběstačnost a nezávislost, mu přišlo krajně nepravděpodobné.

Další věcí, která Haradhana neustále překvapuje, je lehkost, s jakou zde lidé opouštějí své partnerské vztahy. V tradiční indické společnosti je stále ještě samozřejmostí, že prvním partnerským vztahem bývá pro muže i ženu manželství.
Manželé by pak spolu měli vydržet celý život, a to i v případě, kdy vztah není zrovna ideální. Život, při kterém člověk vystřídá několik partnerů, je pro Haradhana zcela nepochopitelný, neboť to znamená, že člověk rozkouskuje své srdce na maličké kousíčky. To, co má největší sílu a hodnotu, je první vztah, jedině tehdy se lidé sobě odevzdávají plně.

Vpísni, kterou před lety složil jeho otec, se zpívá: „Koho jsi poprvé v životě miloval, tomu jsi dal svůj život. I kdyby do Tvého života vstoupil člověk krásný jak měsíc, nikdy ho nebudeš milovat tak, jako jsi miloval svou první lásku...“

Pokračování seriálu příští týden.

Jindra Štolcová