Hartenberské lesy jsou džunglí plné tygrů, medvědů a kober

Haradhan je zvyklý cestovat, od svých čtyř let doprovázel pravidelně svého otce od vesnice k vesnici na jeho cestách za výdělkem. Těšila jsem se tedy, že spolu budeme putovat po Čechách, městy i naší krásnou přírodou. Když jsme jeli na Hartenberg, myslela jsem si, že bychom mohli za pěkného počasí podniknout několikadenní výlet s přespáváním v lese. Mé plány však překazila přítomnost divé zvěře v českých lesích, konkrétně tedy tygři, šakalové, kobry a medvědi. Při pohledu na naše lesy Haradhan prostě nedokázal uvěřit tomu, že tato zvířata u nás nežijí.

Veškeré mé snahy přesvědčit ho o opaku se míjely s účinkem, moje popírání přítomnosti těchto zvířat označil akorát za lehkovážnost. Ono je to ale celkem pochopitelné, neboť v Bengálsku až na několik oblastí lesy téměř nejsou - pro krajinu, ve které Haradhan vyrostl, jsou typické křovinaté porosty při okraji polí a maličké džungle čítající pouhých několik desítek či stovek stromů. I v takovýchto malých kouscích přírody však číhá plno nebezpečí, jedovatými štíry a hady počínaje a velkými zvířaty konče. Haradhan dodnes s hrůzou vzpomíná, jak ho napadli šakalové, když ho jako malého poslala jednou z rána matka na pole pro rajčata. Není tedy divu, že při pohledu na naše do dálky se táhnoucí lesy se Haradhan nemůže zbavit pocitu, že tady prostě MUSÍ něco strašně nebezpečného žít...

Když se ukázalo, že v Hartenbergských džunglích spát pod širákem nemůžeme, dostali jsme k obývání malou dřevěnou chatičku v blízkosti zříceniny hradu. Bláhově jsem se domnívala, že se tím všechny problémy vyřešily. Jakmile jsme vstoupili do chaty, vzpomněl si Haradhan na jednu příhodu, která se mu kdysi stala v Ásámu. Uprostřed vysokého kopce, najehož vrcholu stojí známý chrám zasvěcený bohyni Kámakhje, měl v jednom maličkém ášramu navečer koncert. Po jeho skončení se lidé hned začali vytrácet, až v ášramu zbyl jen Haradhan spolu s jedním sádhuem.

Ledva se uložili ke spánku, nakoukl do okna medvěd a krátce poté začaly skákat dovnitř do místnosti jedna po druhé opice, které si zvykly na to, že ášram byl předtím po dlouhý čas neobydlený. To oba muže vylekalo. Rychle zažehli oheň a celou noc pak u něj proseděli s klacky v ruce. Ten ášram se té naší chatě údajně velmi podobal, proto bylo více než zřejmé, že i zde se něco velmi podobného odehraje. Nic nepomohlo přesvědčování, že do naší chatičky může skočit maximálně veverka, Haradhan byl v této záležitosti neoblomný a tak jsem chtě nechtě musela jít pomoct zašprajcovat dveře, před okno přistrčit skříň a zacpat díru v koutě, kterou by se za námi v noci jistojistě připlazil jedovatý had.

Haradhan si pak ještě vedle své matrace připravil k ruce pro všechny případy velkou lopatu. A teď ať si zkusí někdo přijít! Smáli jsme se, jak jsme na to vyzráli a dělali si legraci z tygrů a medvědů. Legraci jsme si pak po chvíli začali dělat i z indických strašidel, což je jistě čin velmi odvážný ba přímo troufalý, neboť s indickými strašidly nejsou žádné žerty - žádný soudný Ind by se po setmění nezdržoval na osamělém místě, jako bylo například to naše, aby těmto nepřátelským silám nepadl do spárů. V našem důmyslně opevněném stavení však nebylo čeho se bát. Jenže pak jsem si vzpomněla na kus prastaré koňské kosti, kterou jsme to odpoledne sebrali na hradě, snad pro štěstí, snad na výrobu jakéhosi zázračného léku. Řekla jsem: „A co když si ten kůň teď pro tu kost přijde?“ – a rázem bylo po legraci. Vidina koňského přízraku cvakajícího zuby nad našimi hlavami byla najednou hrozivější, než všichni tygři a indická strašidla dohromady. Haradhan rychle zašmátral rukou pod polštářem a nahmatal zažloutlou kost. Překotně jsme ze dveří odstranili všechny zátarasy, vyběhli ven a kost zahodili co nejdál do temné džungle. Ať si ji kůň hledá tam...

Představení: Kdo je Haradhan Das Baul?

Haradhan pochází ze Západního Bengálska v Indii a patří k tradici baulů, což je zajímavý náboženský směr, jehož nejnápadnějším rysem je zpěv písní. Ten tvoří důležitou součást náboženské praxe, stejně jako tradiční zdroj obživy, neboť baulové měli dříve ve zvyku putovat od vesnice k vesnici a vydělávat si na živobytí svým zpěvem.

Haradhan vyrostl na vesnici v tradiční baulské rodině, ve které získal pod vedením svých rodičů všechny základní dovednosti potřebné pro správnou baulskou praxi. Později se stal žákem světoznámého baula Purno Dase, který na konci šedesátých let spolupracoval s největšími osobnostmi tehdejší hudební scény - například s Bobem Dylanem, Mickem Jaggerem či Allenem Ginsbergem.

Haradhan zůstal zpěvu písní celý život věrný. V současné době účinkuje v domácích programech, na hudebních festivalech a příležitostně i v rozhlase a televizi – Haradhan patří mezi nejlepší současné baulské zpěváky, je jedním z mála baulů, kteří jsou držiteli certifikátu společnosti All India Radio and TV s ohodnocením “A”, jenž ho opravňuje k vystupování ve státních médiích po celé Indii.

V minulosti byl také několikrát na turné v Evropě – účinkoval například ve Francii nebo Velké Británii.

Jindra Štolcová