„Týden pro sociální služby je celorepubliková akce. Během těch pěti dní je možno zvolit den otevřených dveří. My se rozhodli pro 5. říjen," vysvětlila na úvod Věra Bráborcová, ředitelka Denního centra Mateřídouška.

Od 9 do 14 hodin se včera otevřely dveře stacionáře i sociálně terapeutických dílen všem, kteří chtěli poznat život lidí s handicapem. Hned na úvod si klienti připravili krátké vystoupení, zazpívali několik známých písní. „Dneska to nebylo nijak extra připravené. Míváme i sólová vystoupení, kde se každý klient představí mamince s něčím. Třeba jen ukáže obrázek, který nakreslil," popsala Věra Bráborcová. Atmosféra v učebně, kde se zpívalo, bylo pohodová, přátelská, domácí, diváci se spontánně přidávali a zazpívali si společně s klienty třeba písničky Petra Nováka, Petra Spáleného nebo lidovky.

Sólově zazpíval i Víťa. Tomu je 36 let a do stacionáře chodí 26. rokem. „Zpívám moc rád. A taky rád vyrábím v dílnách," pochlubil se.

Pro klienty i personál je den otevřených dveří běžným dnem. „Klienti samozřejmě vnímají, že je něco jinak, ale jsou zvyklí. Pokud máme třeba autisty, požádáme rodiče, aby ten den nechodili. Ty děti by to nezvládly," poznamenala ředitelka.

Do stacionáře se přišly podívat i děti z chodovské základní školy v Nejdecké ulici. „Ono je to dobré. Ty děti, když je pak potkávají, se úplně jinak chovají," podotkla Věra Bráborcová, která skupinu deseti školáků s paní učitelkou provedla po stacionáři. „Nikdy se neříká postižený člověk," poučila žáky hned v úvodu, „vždycky se říká člověk, dítě s handicapem. Na prvním místě je to člověk, který je třeba na vozíku nebo nevidí." Školáci byli překvapení i nadšení, vodní postel si mohli i vyzkoušet. V relaxační místnosti odpočíval právě po obědě Matýsek, který se s návštěvníky pozdravil. „Matýsek je takový vítací typ," podotkla ředitelka s úsměvem.

V rámci dne otevřených dveří se návštěvníci mohli podívat i do sociálně terapeutických dílen, kde viděli klienty při práci, prohlédli si výrobky anebo fotografie a třeba ochutnali výborné buchty, které klienti napekli.

„Jedna paní tady ráno i plakala," zakončila Věra Bráborcová, „tak kolegyně hned reagovala a řekla: Paní, neplakejte, nebuďte z toho smutná, vždyť oni jsou úplně šťastní a veselí. Viděla jste tu někoho nespokojeného?" A měla pravdu.

Autor: Lucie Žippaiová