Plavat od stěny ke stěně je nebaví. Pestřejší je prý práce záchranáře

Jednou z těch, která se náročné profesi věnuje již deset let a nemohla proto se svým týmem na závodech chybět, je Hana Křesálková z Těrlicka u Havířova. „Snažím se jezdit na republiku každý rok. Při této práci je kladen důraz na plavání. Já jsem dříve plavala závodně a odtud už byl jen krůček k záchranářům. Je to vlastně taková moje náhražka plavání,“ směje se Hana Křesálková. Účastníci soutěžili v sedmi disciplínách. Plavali za ztížených podmínek – oblečení, zachraňovali tonoucího pomocí plavidla, záchranného míče, plováku nebo z motorového člunu. Při něm museli závodníci předvést své schopnosti při slalomu a couvání. Nezbytná byla i znalost a praktická dovednost při resuscitaci, ošetření poraněného a jeho transport. Při otázce která disciplína patří mezi ty obtížnější záchranářka chvíli přemýšlí. „Asi tahání padesikilové figury,“ odpoví Křesálková. Spolu s ní je v ženském týmu benjamínek, který možná pojede na mistrovství Evropy juniorů konané v Belgii. „Není to jisté, ale jsem v nominaci,“ potvrzuje skromně Kristýna Skopalová. Jak se stane, že je dívka z Těrlicka nominována na evropské klání? „Zřejmě dobrý oddíl,“ odpovídá se smíchem Skopalová. Záchraně lidí, kteří by se mohli ocitnout v nouzi se věnuje dva roky a rovněž závodně plavala. Jak dodala, tato profese je prý pestřejší než dril v bazénu. To ostatně potvrzuje i poslední členka tohoto týmu. „Je to mnohem větší zábava. Při plavání je to pořád dokola od stěně ke stěně,“ řekla Hana Nováková.

Vodní záchranáře však několik let trápí jiný problém. Nemají oporu v zákonech. S tím souvisí i financování. „Nikdo provozovatelů koupališť není nucen si nás najmout. Ač zachraňujeme životy, oporu v zákonech nemáme. Taková Horská služba, která na tom byla v minulosti podobně jako my, je dnes někde jinde,“ řekl vedoucí sobotních závodů Ladislav Varadínek, který se věnuje profesi záchranáře dvaadvacet let.