Nelegální jatka stále víří emoce lidí v celých západních Čechách

Vietnamská komunita v Chebu se obává o svou pověst a nabízí spolupráci dobrovolníkům, kteří vypátrali nelegální psí jatka v Srbově u Chvoječné na Chebsku. „U nás ve Vietnamu je běžné jíst psy,“ poznamenal vietnamský právník Mac Van Nhat, který se setkal se dvěma zástupkyněmi dobrovolníků. „Jedí se ale jenom při slavnostních příležitostech a vždy až po patnáctém v měsíci,“ řekl. „Psí maso musí připravovat zkušený kuchař, navíc vaši čeští psi při vaření smrdí,“ poznamenal.

Jak uvedl, ve Svatém Kříži se ale psí maso rozhodně nekonzumuje. „Když někdo přijede nabízet na Svatý Kříž psí maso, vyženeme ho. Vyhlásili jsme, že dáme odměnu tomu, kdo nás přivede na stopu takových lidí,“ uvedl.
„Já ale bezpečně vím, že právě ve Svatém Kříži v restauraci Golden se psí maso připravuje,“ kontrovala Marie Lokingová, jedna z účastnic schůzky. „Jak nám tedy chcete dokázat, že máte vůli spolupracovat a že vám můžeme věřit?“
Na to nabídl právník možnost, aby dobrovolníci, v případě, že se budou chtít dostat kamkoliv do vietnamského objektu, neváhali a zavolali mu. On jim umožní vstup a prohlídku.

Poznamenal, že se vytvořila skupina vietnamských občanů, kteří sami hledají zabijáky psů. Přiznal, že ví, kdo zabil psa Rufa. Dotyčný muž, známý jako Martin, už je ale v Praze na vietnamské ambasádě. „My je nemáme jak potrestat,“ podotkl na adresu vietnamských řezníků Van Nhat. „Spolupracujeme dokonce i se skupinou policistů, ti ale nekonají. Nedávno jsme je upozornili také na pěstírnu konopí,“ sdělil.
Podle chebské epidemioložky Jaroslavy Hrabákové lidem po konzumaci psího masa nehrozí zdravotní problémy. Vařením se zlikvidují veškeré viry a bakterie.
„Tento kraj je zamořen vietnamskou komunitou pojídající psí maso. Šokuje mne i laxnost lidí z okolí, že o všem věděli a nic nikdo nenahlásil. Jediná záchrana je neustále medializovat nedostatečné plnění Státní veterinární správy na ochranu zvířat, která je ze zákona povinna podávat trestní oznámení a zamezovat dalším otřesným případům,“ vyjádřila se Květoslava Stoklasová z Táborské ochrany zvířat.

„Za ta léta, co to dělám, nemám klidné spaní, a dokonce někdy závidím lidem, kteří o ničem nevědí a starají se jen o toho svého pejska,“ podotkla.
„Činnost je to velmi náročná, ale na druhé straně je člověk odměněn tak, že penězi to vyčíslit nelze. Když se dříve týraný pes dostane do nové rodiny. Po čase volají, že už je gauč jeho. To je nádherný pocit,“ vyznala se.