Jubilejní 15. ročník Rockových sadů je minulostí, a tak je čas na bilancování. Tak jakých to bylo patnáct let?
Když jsem dělal první ročník ještě za pomoci Rocktunelu ze Svatavy, netušil jsem, že vůbec takovou dobu vydržím festival dělat. Bylo to 15 let hledání sponzorů, první ročníky bez podpory města, stresy, jestli vyjde počasí, kolik přijde lidí, jestli festival vůbec zaplatím, hodiny u internetu, telefonátů, ale zase jsem poznal super lidi, muzikanty. A odměna přišla vždy na festu, když lidi za mnou chodí a jsou spokojení, baví se a ptají se na další rok.

Letos sady kvůli vytrvalému dešti vypadaly den před jeho konáním spíše jako jedna velká bahenní lázeň. Co se ve vás odehrávalo?
Ano, od čtvrtka ráno, kdy jsem začal areál připravovat, pršelo nepřetržitě až do soboty ráno. To už jsme chodili po kotníky v blátě. Byla to taková beznaděj, co budu dělat, když v takovém počasí nepřijdou lidi. Říkal jsem si, že teď už je to opravdu konec, ale já jsem chtěl, aby byl 15. ročník prostě a jednoduše super. Nepodcenil jsem propagaci a lidé nakonec přišli.

Jak tedy hodnotíte jubilejní Rockové sady?
Velka škoda, že nás počasí zklamalo. Mohla být super návštěva. I tak ale dorazilo dost lidí a já jim děkuju, že mě nenechali na holičkách, a i díky těmto nadšencům můžu přemýšlet o dalším ročníku.
Nabízí se otázka… Jakých bude dalších 15 let festivalu Rockové sady? Tak tedy alespoň příští rok. Máte už představu?
Jestli bude dalších 15 let Rockových sadů? Tak to opravdu nevím. Příští rok bych udělat chtěl a další rok oslavím šedesátku. A to by mohl být poslední ročník.

Jak jste zmínil, pořádání festivalů je zejména o shánění peněz. Jaká je dnes situace? Vychází například město či kraj takovým zvučným akcím vstříc, nebo musíte spoléhat na to, zda seženete sponzory či přijde dostatek lidí, aby se akce zaplatila?
Ano, je to hlavně o penězích. Prvních pár ročníků město tyto akce nepodporovalo. Nějaké sponzory jsem sehnal, ale nebylo to ideální. Teď už město kulturní akce podporuje a moc jim za to děkuju. Letos poprvé jsem dostal příspěvek od kraje. Pomohli i další tradiční sponzoři. Bez nich by to prostě nešlo.

Vy jste dříve byl sám aktivním muzikantem, vezmete ještě někdy hudební nástroj do ruky?
Hrál jsem sedm let na housle, trumpetu, kytaru a basu. Hrál jsem v 80. letech a dělal přehrávky s rockovou kapelou Piknik. Ještě nedávno jsem měl doma tři kytary. Musel jsem je prodat. Nyní přemýšlím, že si znovu kytaru koupím a budu hrát vnoučatům. Už jsem dokonce rockový pradědek.

Během roku pořádáte i další koncerty, co máte v plánu?
Nevím, jestli něco během roku ještě udělám. Na sady přišel taky jeden takový rockový magor, jako jsem já, Radek Kalinic. Ten pořádal super akce v Irský v Karlových Varech. Možná spolu něco vymyslíme. On má taky takové obrovské srdce rockera jako já. Uvidíme. A ještě jednou všem, co mě podporují, včetně vaší redakce, moc děkuju.