S kytarou na zádech ho můžete potkat ve vlaku nebo v autobuse, jak cestuje za svými posluchači. Písničkář a muzikant Vojta Kiďák Tomáško, původem sice Tepličák, ale srdcem a duší Lokeťák, slaví své životní jubileum. Ač by to ´Toulavýmu´ nikdo nehádal, bude mu 70 let.

„První veřejné hraní, nepočítám-li brnkání u ohňů, bylo na internátě. Tam jsme založili bigbeatovou kapelu Zkumavky,” zavzpomínal na své začátky písničkář, kterému kamarádi neřeknou jinak než Kiďák. Přestože hrál i v kapelách, posluchači ho ale většinou znají jako sólového muzikanta. Své narozeniny ale rozhodně sólo slavit nechce. Dá se říct, že se oslavy protáhnou na několik měsíců, protože na koncertech, které chystá po celé republice, se bude slavit. A budou u toho i jeho kamarádi z branže, které pozval. „Čekají mě koncerty v Kraslicích, Brně, Náměšti nad Oslavou, v Jeseníku, vystoupení na festivalu Mohelnický dostavník nebo v Holešově,” vyjmenoval oslavenec. Výčet štací je opravdu dlouhý, jsou to samostatné koncerty i festivaly, dokonce i dvakrát hraní během plavby na lodi z Poděbrad do Kolína. Velká oslava se chystá samozřejmě i v Lokti. „Bude to na hradě 29. dubna a pozval jsem si Roháče, Sluníčko, Mirka Kováříka a Stráníky,” upřesnil.

Roháči při jeho oslavě nemohou chybět, protože jsou velká kapitola jeho života. Kiďák patří k zakládajícím členům kapely, napsal pro ně řadu písniček a několik let s nimi vystupoval. „Můj čas s Roháči byl nádherný. A i když s nimi už nehraju, dál jsme kamarádi a pořád je to moje kapela,” přiznává. Po odchodu od Roháčů nastoupil cestu sólového písničkáře. Když se mu po dlouhých letech samostatného koncertování začalo stýskat, oslovil ke společnému vystupování současného kapelníka Roháčů a svého ´úhlavního přítele´ Ríšu Melichara a začalo, jak Vojta říká, patnáctileté muzikantské manželství. „To je doba, na kterou se nedá zapomenout. Tolik nádherných vystoupení, spousty legrace po cestách, úžasné přátelství,“ vzpomíná.

Ani se sedmi křížky na krku nehodlá Kiďák složit ruce do klína a užívat si muzikantského důchodu. „Rád bych ještě pár let sedal za mikrofon a hrál, rozdával se, potěšil pár lidí písničkou,” přeje si. A co si nejvíc přeje ke svým narozeninám? „Jako každý člověk, zdraví, pohodu, štěstí doma. To zdraví úplně nejvíc,” řekl. „A taky bych chtěl, ale to je nesplnitelné, aby se lidi k sobě chovali jako lidi,” dodal.

„Milý parťáku. Poznali jsme se jako kluci a nějak jsme si padli do oka. Byli jsme plní síly a jasných cílů. Pamatuješ? Psal jsi nám písničky pro skupinu Pupila. Pak jsi mě pozval k Roháčům a žili jsme nádherné roháčské roky. To jsme byli zralí chlapi a stále jsme si měli co říct. Patnáct let jsme jezdili ve dvou po folkových akcích a byly to mimořádné roky. Chlapi prý s během času zase dětinští. Přeji Ti krásná, zdravá, šťastná a ještě dlouhá klukovská léta. A s tímhle přáním a poděkováním za spoustu krásných písniček stojí ve frontě gratulantů i všichni loketští Roháči.“

Ríša Melichar