Při záchraně na vodě je důležitá fyzička i souhra týmu

Při sobotních závodech změřili své síly vodní záchranáři z celé republiky. V sokolovském plaveckém bazénu se konala soutěž družstev záchrany na vodě s názvem O pohár města Sokolova. Deník si při té příležitosti popovídal se sokolovským záchranářem a zároveň předsedou místního sdružení Vladimírem Tomáškem.

Jak a proč jste se stal jedním ze záchranářů?
Jednoduše. Přivedl mě k tomu můj otec přes sport. Byl to trenér plavání. Většina záchranářů k nám přijde přes plavecký oddíl.
Co je náplní práce vodního záchranáře?
Především prevence a odhad na krizové situace. Samotný úraz už je následek. Tomu chceme předejít. Záchranář musí umět vytipovat blížící se průšvih a předejít mu.

Zachránil jste někomu tonoucímu život?
Přímo tonoucímu člověku ne. Skákali jsme do vody, dávali umělé dýchání, ale byl to následek kolapsu, ne topení. Jeden z dalších případů, který většina asi pamatuje, je ze sokolovského koupaliště Michal. Zde jsme pomáhali při kuriózní situaci, kdy zasáhl návštěvníka plovárny blesk.

Co je na práci záchranáře nejtěžší?
Všichni tu práci děláme, protože chceme. Všude jinde jsou profíci. Jako velký problém vidím především to, že neexistuje zákon, který by nařizoval provozovatelům koupališť a vodních ploch dozor. Ač zachraňujeme životy, oporu v zákonech nemáme. Taková Horská služba, která na tom v minulosti bývala podobně, je dnes někde úplně jinde. S trochou nadsázky musím říct, že poslanci se asi tak často netopí, zato jezdí na hory.