Po plných osmapadesáti dnech nucené uzavírky? To je přece skvělé číslo a naznačuje, že hospodářství by mohlo mít vůči novému koronaviru vyšší imunitu, než jakou předvídají učené hlavy.
Hostinští se shodují, že jim pomohly dvě věci. Jednak ochota a schopnost přizpůsobit se tvrdým poměrům. Výdejní okénka zůstala otevřena, jídlo se rozváželo. Často se na tom nedalo mnoho vydělat, ale lidi i podnik to udrželo při životě.
Druhým životodárným faktorem bylo pochopení a solidarita zákazníků, zejména těch stálých. Ti „zachraňovali“ hospodu tím, že nakupovali poukazy a poctivě chodili k okénkům nebo si nechali jídlo dovážet.
Chtělo by se mluvit se stejným zadostiučiněním i o státní pomoci, to však není na místě. Jediné, co fungovalo a funguje spolehlivě, je „pětadvacítka“ pro živnostníky: jednorázové odškodnění. Po jistých zmatcích se rozjel i takzvaný kurzarbeit (stát doplácí část mezd) a ošetřovné pro zaměstnance hlídající malé děti.
Chaos panuje ve věci odpuštění nájmů, možná to bude hnáno až k nejvyšší soudní stolici. Dočista selhaly úvěrové programy COVID I, II a Praha. Dostalo se jen na pár prvních žadatelů. Mnozí z nich pak byli na základě nejasných pravidel vyřazeni. COVID III a údajných sto padesát miliard jsou pořád pouhým slibem.
Kdyby bylo tedy jen na státu, pípy by vyschly možná v každé druhé hospodě.