Na zelenější ekonomiku máme

Klimatická Konference Spojených národů v Glasgow bude - a měla by být - jiná než předešlé zásadní jednání v Paříži (2015). Zatímco v Paříži byla dosažená alespoň jistá dohoda na tom, že problém klimatu skutečně existuje a je potřeba ho společně řešit, v Glasgow se od politických slibů a (opět) velkorysých příslibů peněz pro chudší země musíme posunout k jasným činům. Všichni, včetně naší země.

V produkci emisí skleníkových plynů hrají největší roli bohaté a rozvinuté země (USA, Evropa a postupně též Čína). Bylo by devastující, kdyby jejich růstový model, stojící na stále větší spotřebě neobnovitelných zdrojů a růstu emisí, převzaly země, které též svou životní úroveň chtějí zvýšit. EU, USA či Čína před summitem přichází se svými, z pohledu minulého ambiciozními, cílí na snížení emisí - které ne vždy z pohledu dnešního poznání stačí. Jiné země ani jasné cíle, či cestu k jejich plnění, nemají. Přitom mnoho analýz dokládá, že ztrácíme příliš mnoho času, který nám naše planeta nedává.

Proletáři všech zemí, poklekněte před fotbalovým zápasem!

Přesto však dnes už nutné politické deklarace cílů, které snad zazní, nepovažuji za hlavní. Zásadní je, aby bohaté země začaly rychle a masivně zavádět technologie a postupy, které emise v jednotlivých sektorech podstatně sníží. Na rozdíl od minulosti je to nejen možné, ale též ekonomicky výhodné. Stačí se podívat na technologie, které jsou již k dispozici třeba pro výrobu elektřiny. Elektřina ze slunce či větru dnes představuje nejlevnější zdroj. Umíme také zásadně snížit spotřebu budov. A kombinace kvalitní hromadné dopravy a bateriové či vodíkové elektromobility může významně snížit emise z dopravy.

Větší zavádění těchto technologií zvýší jejich dostupnost a sníží cenu, takže budou dostupnější i pro země (a občany) chudší. Zároveň je třeba, aby bohaté země naplňovaly své finanční závazky vůči zemím chudším a podporovaly tak jejich snahy o snižování emisí. Věřím, že úspěch na technologické frontě spolu s finanční podporou nás přivede k rychlejšímu než dnes předpokládanému poklesu emisí.

I proto by se představitelé zemí v Glasgow neměli bát závazky přijmout a ukázat, že nemyslí jen na své krátkodobé politické body, ale chovají se odpovědně k naší planetě a budoucím generacím. To by mělo být pro ty, co mají ambice vést země, samozřejmé. Bohužel, často tomu tak není.

 Je možné, že jedním z témat jednání budou těž vysoké ceny energií, které v minulých měsících zaskočily celý svět. O tom, že hlavní roli zde nehraje klimatická politika, ale že jsou výsledkem kombinace mnoha faktorů v čele s rychlým oživením ekonomiky, hovoří jasná fakta. To nic nemění na tom, že tím vznikl společenský problém, na který mnoho vlád, hlavně bohatých zemí, reaguje.

Proč se mluví o drahotě?

Krátkodobě jediná cesta pomoci růstem cen zle postiženým domácnostem a firmám, pro země, které si ji mohou dovolit, vede přes dočasnou cílenou finanční podporu. Ta dává smysl ale jen krátkodobě. Dlouhodobě je nejdůležitější pomoci domácnostem a firmám snížit spotřebu energií a omezit jejich závislost na výkyvech světových trhů. Obnovitelné zdroje jsou dnes finančně velmi efektivní cestou jak potřebnou energii získat dostupnou i pro jednotlivce a navíc jejich využití snižuje závislost na vývoji cen fosilních paliv. Stejně tak existuje spousta možností jak snížit spotřebu energií, hlavně u nemovitostí či u dopravy.

Zdroj: Deník

Státy by tedy měly co nejvíce občanů a firem motivovat k tomu, aby volili pro sebe (ale i pro planetu) ta správná rozhodnutí. Bohaté státy mají výhodu, že proces mohou urychlit dotacemi, zlepšující návratnost investic. Samozřejmostí musí být též poskytnutí výhodných úvěrů těm, kteří si ani výhodnou investici nemohou dovolit.

Naše země navíc získá podporu mnoha set miliard korun z rozpočtu EU, které by právě tímto směrem měly být využity a je o to více smutné, jak moc za rozvinutými zeměmi Evropy v klimatické agendě zaostáváme. Česko má například podle think-tanku Ember nejpomalejší růst obnovitelných zdrojů v EU a díky tomu má vysokou závislosti na energii z fosilních paliv.

Zlepšení není otázka peněz, ale hlavně pochopení možností i odpovědnosti, které dnes máme. “Chytré” zavádění technologií, dobré nastavení pravidel či stabilní a dobře cílené podpory (včetně cílených na chudší občany) mohou začít i u nás emise rychle snižovat. Ukázalo by to lidem, že cesta k odpovědnějšímu životu na naší planetě neznamená zhoršení kvality života, ale přesný opak.

Hérakleitův zákon a co my s ním

Proč jsme se zatím touto cestou nevydali? Možná i proto, že ačkoliv je naše země bohatou, úspěšnou a rozvinutou, nechceme si to přiznat. A proto tolik lidí věří, že potřebné změny mají udělat jiní. A možná proto častěji než hledání cest “jak to udělat” u nás vymýšlíme důvody “proč to nejde”. Často se dokonce zdá, že i smysluplné programy (třeba Zelená úsporám) děláme tak trochu z donucení, bez zájmu o to, aby naši zemi změnily. Výsledkem je, že nejen zatím neplníme férovou část snahy lidstva zabránit obrovským klimatickým škodám, ale poškozujeme tím sami sebe. Naše občany, naše firmy a naši společnost.

Snad i diskuse spojené se summitem v Glasgow u nás tolik potřebnou skutečnou změnu zahájí…