A teď otázky: Jak to, že restrikce přišly až nyní, blikají-li varovná čísla minimálně měsíc? Proč se o zásadních nařízeních ministři dohadují celý den, šéf resortu zdravotnictví oznámí televizní vystoupení, aby ho pak zrušil a posílal vzkazy veřejnosti prostřednictvím Twitteru?

Existuje propojení s experty a terénem, když spoustu zákazů je třeba hned druhý den opravovat nebo detailně vysvětlovat (jako zákaz ubytování na kolejích nebo péči o děti zdravotníků)?

Je Lubomír Zaorálek jediný ministr při smyslech, který nejen dokáže přiznat chyby a omluvit se, ale také jednoznačně odmítnout hradní dýchánek s předáváním metálů 28. října? Kdy přestane Andrej Babiš fňukat a házet vinu za špatná rozhodnutí na všechny ostatní?

V té souvislosti jsem si vzpomněla na necharismatického úředníka Bohuslava Sobotku, na němž manažer Babiš hovořící třemi jazyky nenechá nit suchou.

Myslím, že premiér Sobotka by měl v šuplíku desky, v nichž by nejpozději od května byly připraveny všechny varianty pro případnou druhou vlnu koronavirové nákazy. Kdyby se reprodukční číslo zvýšilo z 0,8 nad jedna, vytáhl by příslušnou složku s opatřeními a nemuselo by se panicky schůzovat.

Scénáře by pochopitelně obsahovaly i pevně dané kompenzace. Například jakmile by se zavřely restaurace a bary, jejich majitelé by nemuseli po určitou dobu platit státu odvody. Nic z toho dnes vláda nenabízí. Proto ztrácí pevnou půdu pod nohama a důvěru občanů.