Více si relativně polepší ti, kdo mají penze nižší. Ve sněmovně se chystá krutá bitva zlých jazyků. Kdo je přívržencem černého humoru nebo si libuje ve zvrácenostech, nechť si ji pustí.

Já bych se rád podíval na podstatnější věci: Oškubává vláda nejzranitelnější? Mění pravidla uprostřed hry? Nebo zachraňuje rozpočet a tím i celou zemi? A jaké vůbec mají být penze?

Rentu ve stáří bereme jako samozřejmost. Při tom je to novodobý vynález z devatenáctého století. Po celou historii před tím byla péče o starší lidi na příbuzných. Dodnes to platí ve značné části světa. Nepodivujeme se ani nad rovnostářstvím. Ti, kdo vydělávali více, přispívají na spokojené stáří těm, kdo neměli takové štěstí. A přeci by tomu mohlo být jinak: Penze by mohly odpovídat platu a byly by v nich propastné rozdíly.

Vláda schválila nižší mimořádnou valorizaci penzí v červenci.
Vláda schválila snížení červnové valorizace důchodů. Návrh posoudí poslanci

Penzijní systém, jaký vznikl u nás, není „přirozený“. Je to věc politické dohody, či spíš politického boje. Výsledkem je starobní renta, která je sice pro mnohé nízká, ale pro většinu lidí, ve srovnání s průměrným platem, slušná. I vzorec, podle kterého se zvyšuje, je dílem poslanců a senátorů. Nemusí být věčný a může se přizpůsobit situaci země. Jenže je ta teď tak žalostná, aby stát musel zasahovat do očekávání starších lidí?

To je to, co nikdo neví. Svět je teď doslova výbušný. Za rok můžeme být na pokraji světové války. Nebo inflace spadne a vrátí se růst a náznak blahobytu. I předpovědi znamenitých národohospodářů musíme brát s velkým nadhledem. Volají-li po „systémovém řešení“, tak pro ně nikdy nebyl horší čas než nyní. Kdo tedy může rozhodnout, zda je opravdu nezbytné oklešťovat důchody vzhledem k rostoucím cenám? Jaké si proto najde důvody? Hodit si korunou je v tomto případě asi nejférovější řešení.

Na druhou stranu měli senioři až dosud inflaci plně dorovnánu. Všichni ostatní na odpoutanou drahotu, snad krom velkých boháčů, dopláceli. Není tedy vládní snaha jakýmsi dodatečným aktem opožděné spravedlnosti? Když mají mladí málo, ať mají málo i starší. A když už jsme u toho, ať mají ještě o trochu méně ti penzisté, kteří na tom byli před tím lépe.

Ve změti otázek je svízelné nalézt jasný závěr. I když však chápeme obtíže a zodpovědnost vlády, lze říci, že její rozhodnutí není šťastné. Jednorázově sice ušetří, proti výši schodku však „málo“. Vývoj zadlužování a inflace tím nezvrátí. Taková úspora nestojí za zásah do pravidel uprostřed hry. A za zklamání seniorů.