Hrozící epidemie takovou výjimečnou situací je. A vláda jako by se potácela mezi dvěma póly, o kterých si každý přečetl. Pól jižní: „Neblbněte lidi, jen žádnou paniku, je to lehčí chřipka“. Pól severní: „Přichází nejhorší pandemie za sto let, která zabije desítky miliónů a rozloží společnost.“

Ještě včera Andrej Babiš vesele mával z jižního pólu. Dnes stojí se zachmuřenou tváří na severním.

A zítra?

Předražené respirátory. Bylo správné, že zasáhl stát?

Stát Izrael nemilosrdně zakázal vstup do země nejen Italům a Číňanům ale i Francouzům, Španělům, Němcům a Švýcarům. Češi přijdou na řadu brzy. Náměstek Prymula totiž odhaduje, že počet nakažených vzroste, až se vrátí prázdninové turnusy ze severní Itálie. Jak to, že tam mohly vůbec odjet?

Zpět do Izraele. Premiér vyzývá lidi, aby si nepodávali ruce. Každý, kdo se do země vrátí ze zahraničí, má povinnou karanténu. Už je v ní na sto tisíc lidí. Je válečník Netanjahu plašan, který šíří paniku před lehčí chřipkou?

Nikoliv. Uvědomuje si přesně to, co má vláda dělat. Jejím úkolem není obveselovat občany a zásobit je lidovými moudry. Očekávají od ní, že se připraví na nejhorší možný scénář a pokud možno ho odvrátí. V Izraeli je to úkol naléhavý dvakrát, Země, jejíž imunita by byla zničena epidemií, se může stát snadno kořistí nemilosrdných nepřátel.

To v pokojné střední Evropě nehrozí, onen „severní pól“ však ano. Řekněme, že je to velmi nepravděpodobné. Řekněme, že je trapné skupovat červivou mouku a prošlé respirátory. Řekněme, že vyspělé země zvládnou nový virus s podobnou grácií s jakou zvládají hrozby nového tisíciletí od terorismu přes den „kdy došly prachy“ a hospodářství se hroutilo až po uprchlické vlny.

Velké akce se měly zrušit

Ano, to je rozumná osobní sázka s velkou nadějí na výhru. Vláda si ale nic takového nesmí dovolit. Jak jí mají lidé důvěřovat, když jí po čtrnácti dnech dojde, že v celé Itálii je nebezpečno? A že by bylo lepší, aby lidé, kteří se vrátili z ciziny, pracovali z domova?

Proplácet zrušené zájezdy se ještě neodhodlala. Stejně jako nějak uhradit ušlou mzdu lidem, kteří z domova skutečně pracovat nemohou, protože například montují auta, což pořád jde na dálku poměrně ztuha.

Špatná zpráva je, že vláda se rozhodla k razantnějším opatřením pozdě. Ta dobrá spočívá v tom, že k nim konečně našla odvahu. Měla by si však uvědomit i to, že hodně času prováhala a spěchat tam, kde dosud otálela. Měla by být tvrdá tam, kde byla nepochopitelně lehkomyslná.

Větší ráznost však nestačí. Vláda musí být upřímnější a předvídavější. Lidé mají právo být informováni o všech rizicích a to i o těch krajních.

Kam zmizely roušky proti koronaviru?

V letadle jsou taky instruováni, jak nafukovat plovací vestu i když pravděpodobnost jejího užití se blíží nule. Řeč státu musí být jasná a bez hysterie. Prázdné uklidňování však může jenom uškodit.

A předvídavost? Zatím nejsou žádné potvrzené optimistické zprávy, co se koronaviru týče. Až budou, oslavme je. Teď je ale nutné počítat s realitou. Počet nakažených v Evropě i v Česku stoupá a konec je v nedohlednu.