Existuje ruské přísloví „Člověk se rodí v širém poli a umírá v temném lese“. Vysvětluji si ho tak, že mladý člověk vidí kolem sebe úžasný ohromný svět, který lze poznávat, dobývat a měnit. A jak postupně stárne a se světem se seznamuje, tak jeho idealismus pomalu mizí. Zjišťuje, že věci jsou složitější, než se zdají být. O lidech, které měl za svoje vzory, se dozvídá i ty ne příliš pěkné věci. A vyřešení jednoho problému často vyrobí dva problémy další.
Dokáže tohle změnit idealismus sedmadvacetiletého Mikuláše, který studoval evangelickou teologii? Nepochybně má právo si to vyzkoušet. Ale v tuto chvíli nemohu než konstatovat, že mezi podporovateli hnutí Lidé PRO žádné velké profesionály na řízení státu nevidím. Dana Drábová už podporovala kdekoho, David Ondráčka z Transparency International mi přijde poněkud monotematický a Jan Čižinský se opatrně drží stranou.
Vrátím-li se k přirovnání, tak z širé Letenské pláně nyní hnutí kráčí do lesa reálné politiky, kde je spousta stromů, mnoho dřevorubců a čím do něj člověk víc vidí, tím se mu zdá temnější.
Nové hnutí slíbilo, že až nasbírá 400 000 podpisů, máme se prý nechat něčím překvapit. Zatím jich má dvanáct tisíc a já se tedy nechám překvapit, zda tou cestou Mikuláš Minář mezi jednotlivými stromy nezabloudí.
Autor je spisovatel