Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Sedmadvacetiletá mariánskolázeňská rodačka Eliška Krupnová byla jako první Češka v historii vyhlášena nejlepší florbalistkou světa. Kromě většího zájmu médií se toho ale pro ni od Vánoc moc nezměnilo. I když je stále kapitánkou reprezentace a švédského týmu Pixbo Wallenstam, stále chodí na plný úvazek do zaměstnání, protože florbalem se prý uživit nedá, a to ani v případě, že jste nejlepší na světě.

Co vše se změnilo od Vánoc, kdy jste získala titul nejlepší florbalistky světa? Byl to splněný sen?

Vánoce byly rozhodně rušnější, než jsem si představovala. Ocenění vyšlo těsně před Štědrým dnem, takže zájem médií byl opravdu velký.Teď už se to uklidnilo a není toho tolik. Rozhodně to byl nejlepší dárek k Vánocům a úplně to změnilo můj pohled na rok 2020. Chvíli trvalo, než mi to doopravdy došlo, ale od té doby si to užívám.

Z Mariánských Lázní pochází celkem dost vrcholových sportovců. Čím to je? Jsou ve městě nejlepší sportovní kluby v Karlovarském kraji?

Popravdě netuším, čím to je, možná vzácnými prameny (smích). V Mariánských Lázních jsem měla možnost zkusit spoustu sportů, ale často s kluky, holčičí týmy v Mariánkách moc nebyly. Naštěstí se ale brzy založil holčičí florbalový tým a mohla jsem v tomto sportu pokračovat dál.

Proč jste si oblíbila zrovna florbal? Věnuje se tomuto sportu někdo v rodině?

V rodině se florbalu nikdo nevěnoval. Táta je vášnivý golfista, mamka hrávala basketbal. Já jsem se jako malá věnovala oběma těmto sportům, ale florbal mě oslovil víc. Asi i proto, že v Mariánských Lázních nebyl holčičí basketbalový tým. Golf jsem hrála dlouhou dobu společně s florbalem a až kolem osmnácti let jsem se musela rozhodnout a vyhrál florbal. Asi proto, že je to týmový, rychlý a akční sport. A také jsem měla pocit, že ve florbale mám lépe nakročeno k větším úspěchům.

Jaký je váš recept na to, být nejlepší ve svém oboru? Co byste poradila začínajícím sportovcům?

Recept na to je docela jednoduchý. Jasně že člověk na to musí mít nějaký talent, ale být v něčem opravdu dobrý, to je velká dřina, také vytrvání a odhodlanost. Člověk musí mít i srovnanou hlavu, vědět, co chce, a jít si za tím.

Aktuálně reprezentujete švédský florbalový tým Pixbo Wallenstam, jste ve Švédsku spokojená?

Ve Švédsku žiji již šestým rokem a moc se mi tu líbí. Za tu dobu už jsem tu zabydlená, mám tu své blízké a až na počasí si nemůžu na nic stěžovat. Bydlím na rozhraní Göteborgu a Mölndalu. Mölndal je takové předměstí Göteborgu. Do práce to mám zhruba 25 minut autobusem, na trénink do Mölnlycke jezdíme se spoluhráčkami autem stejně dlouhou dobu.

Plánujete návrat do Mariánských Lázní?

Popravdě neplánuji, je to hezké město, ale žít už tam nechci. Občas se mi samozřejmě zasteskne po rodině a kamarádech. Navíc se mi líbí, jak ve Švédsku funguje společnost. Nemáme tady tvrdé zákazy (lockdowny), ale pouze doporučení, která se ale berou vážně a dodržují se. Je tu vzájemná důvěra mezi vládou a lidmi. Takže doporučení/nařízení vlády tu lidé dodržují, protože jim věří, a naopak vláda věří lidem, že je budou dodržovat, a proto není potřeba tvrdý přístup. Vnímám, že každý jedinec má zodpovědnost za své chování.

Švédi ale hned zjara covid-19 trochu podcenili…

Ano, na začátku byl velký průšvih, protože se vir rozšířil do domovů pro seniory a ta čísla naskákala. Nicméně jsme se z toho poučili a teď tu žijeme mnohem lépe a volněji.

Když se vrátíme zpět k florbalu. Dá se tímto sportem na vrcholové úrovni uživit?

Je to horké téma, ale florbalem se uživit nedá, já osobně mám ve smlouvě nějaké peníze, ale ty nepokryjí ani životní náklady, jako například nájem. K florbalu normálně pracuji na plný úvazek ve farmaceutické firmě AstraZeneca, která je známá tím, že vyvinula vakcínu proti covidu-19. Někdy je to dost náročné, ale zatím se mi daří to skloubit.

Jaké jsou vaše další plány do budoucna, ať již osobní, nebo profesní?

Zatím se mi ve Švédsku líbí a plánuji tady ještě nějakou dobu zůstat, ať už budu hrát florbal, nebo ne. Co bude dál, uvidíme.

autor: Dominika Bártová