Toto území, které je chráněné od roku 1933, je tvořeno skalními věžemi s charakteristickou blokovou odlučností na levém břehu řeky Ohře, v hlubokém údolí u cesty z Doubí do Lokte, na jihovýchodním okraji katastru obce Hory.

A dodnes je hlavním cílem tisíců turistů nejen z celého Karlovarského kraje. V první polovině 19. století se staly tyto skalní útvary v romantickém údolí oblíbeným výletním cílem karlovarských lázeňských hostů. Památku navštívil i básník Johann Wolfgang von Goethe.

Skály jsou pojmenovány podle Jana Svatoše, se kterým je spojeno několik lidových pověstí. Jedna z nich vypráví, že u "skalního útvaru" se jedna o svatební průvod, který nechal ďáblem zkamenět Jan Svatoš (Hans Heiling), protože si krásná Eliška, o níž se ucházel, chtěla vzít jiného. Známější pověst vypráví o tom, že se jedná o svatební průvod Jana Svatoše, který nechala změnit v kámen vodní víla z Ohře, protože Svatoš porušil svůj slib, že se nikdy neožení.

Ten slib jí dal Jan Svatoš za protislužbu, že ho víla zasvětí do černé magie. Zamiloval se však do pozemské dívky a mělo dojít ke svatbě. Nedodržení jeho slibu odnesli spolu s ním ve svatební den i ostatní svatebčané, a všichni kletbou víly do jednoho zkameněli. Až padesátimetrové žulové bloky skal tak mají svá jména: Kapucín, Nevěsta, Ženich, Páter, Muzikanti, Tchyně, Tchán, Svědkové a Zámek. Místo inspirovalo mnoho významných osobností, mimo jiné i zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Tomu se o Svatošských skalách zdál sen, který popsal v pojednání Sen o Svatošských skalách.

Zaslal Jiří Šindelář. Velice mu děkujeme.