Situace v karanténě

16. března zavedla vláda ČR karanténu a já bych řekl, že mám fakt smůlu.
Začínalo jaro a já se těšil na dlouho odkládaný lyžařský kurz, který nám bohužel díky tomuto odložení už tak překryl výlet do Osvětimi. K tomu začínalo období, kdy je venku krásně a já mohl zase začít cvičit workout nebo na hřišti – zkrátka začalo jaro.
Ale co se nestane – nějaký Číňan sní netopýra a vypukne panika kvůli viru – COVID 19. Po asi měsíci se virus dostane i do naší země a za chvíli i do kraje. Tím pádem padá lyžařský kurz. Skoro všechny obchody zavřené, hřiště včetně workoutu jakbysmet, ven se může jenom s rouškou a jako třešnička na dortu milion úkolů ze školy.
Každý den se čím dál tím víc nudím. Nějaké plus to ale má – můžu vstávat, kdy chci, internet funguje a youtubeři vydávají videa jako na běžícím páse. S kamarády skoro každý den hrajeme nějaké hry a kromě těch úkolů je to, jako by byly prázdniny… teda bez možnosti jít normálně bez omezení ven. Najednou si všímám toho paradoxu, že když máme možnost jít ven, tak se nám nechce, ale když nám tuto možnost někdo sebere, tak po tom toužíme opravdu hodně. Všichni tento virus vnímají jako hrozbu, ale i přes ta úmrtí to já vnímám jako trochu jinou chřipku, ze které se normálně vyležím. Navíc díky karanténě a zpomalení života se zpomaluje i globální oteplování, jak jsem někde četl.
Tím, jak nemám co dělat, získávám spoustu volného času a já ho většinou naplňuji sledováním vtipných videí, kde se čím dál tím víc setkávám s vtipy o tomto roku: Leden – požáry a povodně, únor – možnost třetí světové války, březen – COVID 19, duben – útok Godzily, květen – vzpoura robotů, červen – invaze mimozemšťanů, červenec – náraz asteroidu atd. Zatím se tomu smějeme, ale pravá sranda bude, až se to vážně stane.
Už se nemůžu dočkat dne, kdy karanténa skončí, protože se mi zdá, že to nedělá dobře na mozek. Jsem zvědavý, co si pro mě osud zase připraví – podle základních pravidel taoismu snad něco dobrého.

Lukáš Lodr, ISŠTE Sokolov