Už podruhé v tomto kalendářním roce zůstali školáci doma a přešli na distanční výuku. Tentokrát to ale nebyl skok do neznáma a nepřišel jako blesk z čistého nebo jako na jaře. Školy měly možnost se připravit a taky se připravovaly. Jarní zkušenost byla základem. „Je to určitě lepší než na jaře, vnučka se připojuje a účastní některých hodin online, hlavně češtiny, matematiky a cizích jazyků,“ prozradila babička, která se učí se svojí vnučkou místo své zaměstnané dcery. „V některých předmětech to ale pořád je o tom, že jim naloží kvantum práce a řeknou termín, kdy to má být odevzdané. Když to není, hned tam naskočí pětka. Učitelé vlastně ještě dohánějí látku, kterou neprobrali na jaře. Malá prosedí u počítače hodiny a už ji to přestává bavit,“postěžovala si babička sedmačky. A jaké zkušenosti máte vy? Zvládají se děti učit samy s počítačem? Změnil se způsob distanční výuky od jara? Ti starší si většinou poradí, ale co děti z prvního stupně a prvňáčci, kteří se asi nestačili rozkoukat a jsou doma? A co na to učitelé? Podělte se s námi o své zkušenosti.

lucie.zippaiova@denik.cz