Koncem uplynulého týdne měl omezený počet zájemců z řad veřejnosti možnost zavítat v Karlových Varech na akci v rámci celostátního Archeologického léta. Pro místo někdejšího slovanského hradiště Tašovice ve stejnojmenné karlovarské čtvrti (nazývané také „Starý Loket“), na skále nad Ohří, byl vypsán pouze jediný termín. Právě v první polovině srpna tam probíhal archeologický výzkum.

„Je to výrazná krajinná dominanta nad ohybem řeky Ohře, tvořící hezkou vyhlídku. Lákala svou pozornost v mnoha různých obdobích. To, co jí vtiskává dnešní podobu, je dvojice valů, které vymezují jistý prostor okolo zmíněné vyhlídky – čtvercové vyvýšené ploše, která pokračuje ke kraji skály, říkáme akropole. Jde o centrální část či vlastní hradiště. A za asfaltovou cestou je ještě linie předhradí,“ upřesnil loketský archeolog Filip Prekop s tím, že několik jam, kterým se musíme vyhnout, nejsou archaické – jde o zbytky vojenských okopů. „Možná se tady zakopával někdo z vašich předků. Zůstaly zde ještě po válce,“ zmínil.

Čím jsou Tašovice historicky význačné? „Každá běžná lokalita obsahuje jednu nebo dvě součásti z nějakého období historie nebo prehistorie. Významné této lokality Karlovarského kraje je opakované vyhledávání osídlení, které se zde ukázalo. Hovoříme o důležitém horizontu doby paleolitu, mezolitu, lovců-sběračů. Dokonce jako v jedné ze dvou známých lokalit v celém kraji – přímo na hradišti nebo v těsném okolí - zde byli i první zemědělci, tedy neolit. Stejně tak se zde nalezly fragmenty z doby bronzové a pravděpodobně i my jsme z tohoto období potvrdili nálezy při našem dnešním výzkumu,“ míní loketský archeolog. Lovci-sběrači tudy kočovali zhruba v době 12 tisíc až 10 tisíc let před Kristem. Podruhé bylo místo osídleno v 9. století našeho letopočtu, kdy vzniklo právě slovanské hradiště, opevněné dvojitou hradbou.

„Tento raný středověk – ten je v Karlovarském kraji relativně vzácný. Je typický spíše pro Chebsko - přímo Cheb a několik vesniček okolo, například ve zlomkových materiálech v jádru města Loket, s hradem nesouvisející. Na druhou stranu po proudu řeky Ohře pak ještě lokalita Velichov. To ´mezi tím´ je velmi sporadické. I v tomto směru zde tedy máme vzácnou vrstvu archeologických památek,“ uvedl Prekop. Nástupnické menší hradiště z doby 10.–12. století zcela zaniklo v důsledku těžby kamene. Původní hradby, které měly až čtyři metry, jsou do dnešních časů dochovány v podobě valů, až dvoumetrových. Ani po nich už ale na některých místech není ani památky - kromě těžebního lomu splynuly s okolním povrchem i vlivem někdejších archeologických prací.

„Lokalita je výrazně poškozena různými druhotnými zásahy v průběhu 19. a 20. století. Jednak těžbou písku, a také je postupně z obou stran pohlcována aglomerací - jak Tašovic, tak osady V Chatách. Bojujeme o to, aby už se to nezmenšovalo,“ zmínil archeolog Prekop s tím, že místo poznamenaly i minulé, poměrně rozsáhlé archeologické výzkumy: „Poutala pozornost už od počátku 20. století: ve 40. letech šlo ještě o práce německých badatelů, potažmo doktora H. Schrollera. Pak v první polovině minulého století následovaly také velké akce Archeologického ústavu v Praze pod vedením Františka Proška a Antonína Knora. Ti se zaměřovali na poznání osídlení nejstarší doby, mezolitu a lovců sběračů, a následně struktury opevnění. Soustředili se – oproti nám – jen na vnitřní část, tedy akropoli.“

Podle Jana Eignera, archeologa Národního muzea je období lovců-sběračů na Karlovarsku poměrně hojně zastoupené, v tomto ohledu lokalita unikátní není. Výjimečná je prý ale množstvím nálezů a informací, které k nim máme i z těch starých výzkumů. „Vtip hledání nálezů z doby kamenné je v tom, že tehdejší lidé si surovinu na svoje nástroje přinášeli, protože byla kvalitnější než ta na místě. Samozřejmě využívali i lokální zdroje jako různé limnosilicity Sokolovské pánve, nebo křemence, které se zde také vyskytují. Ale některé kameny si přinášeli nebo směňovali z daleka: Když zde prosíváme hlínu nebo když chodíte po pěšině, může vás upoutat kámen, který sem jakoby nepatří,“ vysvětlil a na důkaz toho ukázal dva „pruhované rohovce“, které mají zdroj až za Pasovem, respektive jihozápadně od Řezna u Kelheimu, což je bavorské okresní město.

*** Hradiště, které je volně přístupné, zaujímá celkově plochu asi 4,5 hektaru. Nejstarší datování lidské činnosti je problematické, protože na rozdíl od intravelánu vsi odsud nepocházejí žádná radiokarbonová data. „My zde odvozujeme stáří naleziště podle tvaru nástrojů a podle vrstev, v nichž se nacházely. Ve starším výzkumu na jiném místě se nám podařilo získat přesnější datování osídlení například ze spálených skořápek lískových ořechů. Tady je to jako v Cimrmanovi - ´plus minus 200 let´,“ rozesmál Eigner přítomné exkurzisty.

Poutavě mluvil i o Františku Proškovi, který v Tašovicích po sobě zanechal velkou sondu z let 1948 až 1950. „Už za války kopal v Českém Krasu, to mu bylo patnáct dvacet let. Aby se dostal z totálního nasazení v pozdější NDR (tam jej poslali roku 1942), použil fígl, kterým klukům někdo poradil: jíst kyselinu pikrovou, která potom v těle evokovala žloutenku. On se tedy díky tomu z totálního nasazení dostal. Ale záhy jej dostihlo onkologické onemocnění,“ podotkl k badateli, který zemřel ve věku 36 let a odkryvem v místě zachytil mezolitickou chatu. „To je zde v kraji populární objev. Je otázka, jestli opravdu šlo o zbytky obydlí nebo mix různých zásahů, různých osídlení. A navíc jsme tady na slovanském hradišti, takže – aniž bych chtěl bourat nějaký mýtus – to úplně jisté není. Jistější je, v té části směrem k řece, existence slovanského srubu,“ podotkl ještě pražský archeolog.

Lidé mohli vidět mimo jiné i ukázku nejstarší dokumentace území z roku 1864. Více informací o archeologické lokalitě a hradišti Tašovice můžete nalézt na portálu Památky a příroda Karlovarska. Kolem hradiště mimochodem vede naučná stezka Doubí–Svatošské skály.

Lucie Bartoš