Nechápu, co se stalo, ale prostě začal být celé dny doma, koukal pořád do mobilu, ne počítače, a když šel se mnou ven, tak si nasadil takovou divnou bílou věc na pusu a říká tomu divně – rouška.
Zeptal jsem se svého kolegy Alíka na pár otázek.
„Alíku, má tvůj páníček taktéž roušku?“ „Ano, má,“ odpověděl mi. „Víš, co se tu děje? Proč je nosí? Vůbec tomu nerozumím,“ ptám se zase. „To bohužel nevím, ale byl bych rád, kdyby mi to někdo řekl,“ pokrčil čumák Alík.
Po pár minutách klábosení nás zastavil Azor, který nám vysvětlil, že je to kvůli jakési kataréně. Prý že to je stav, ve kterém musí být lidé doma a ven nosit roušky, aby se nenakazili nějakou vážnou nemocí. Potom co mi tohle řekl, jsem začal toužit po roušce i já.

Toto je Azor.Zdroj: archiv autora
Doma byl zmatek, nikdo nevěděl, co dělat. Naštěstí se situace nakonec ustálila. Páníček si musel začít dělat domácí úkoly. Já jsem jenom koukal a snažil se pochopit, co se sakra děje, i přestože mi to Azor řekl. Potřeboval jsem víc informací, tak jsem se koukal na TV, bohužel, byly to na mě moc složité věci, nějaký prémuim, korona něco, nakonec jsem to hodil za hlavu a začal dělat to nejlepší, co mě baví… trhání bot. No moc dlouho mi to nevydrželo, jelikož na mě vždycky páníček naběhl a vynadal mi. Ach jo. Navíc vždycky když přišla páníčkova máma před katarénou domů, přinesla nákup a nějakou dobrotu pro mě. Teď nepřináší nic a já musím jíst jenom granule. Co to je za svět?! Chci katarénu pryč!
No jestli to takhle bude pokračovat, tak to bude to nejhorší, co jsem zažil. Snad to co nejrychleji ustoupí a budeme moct žít zase normálně.

Filip Kočan, ISŠTE Sokolov