Nevěřícně jsem na to zírala a v šoku přemýšlela, proč si někdo dělá takhle hloupou legraci. Bohužel nedělal. Petra opravdu v pátek 17. dubna zemřela. V lednu oslavila teprve 55. narozeniny.
Asi není moc lidí, kteří kadeřnici z Lomnice neznali. V našem kraji, mimo něj, spoustu přátel měla i za hranicemi v Německu. Sama jsem byla několik let její zákaznicí. Petra byla živel, nic pro ni nebyl problém, životní optimista, ke každému naprosto vstřícná, zábavná. U kadeřnic se vždycky probere leccos a my toho za ty dvě hodiny, co jsem tam vždy strávila, probraly opravdu hodně. Vyprávěla, poslouchala, moc ráda se smála. Takhle si ji pamatuji a pamatovat budu.

Je ale spousta lidí, kteří ji znali mnohem líp než já. Tady je za všechny aspoň jedna vzpomínka:
„Ano, byl to člověk s velkým srdcem a velkým Č. V Lomnici ji znali všichni, malí, velcí, starší, staří, holky, kluci, dámy, páni i ti ostatní. V Lomnici asi nebyl nikdo, kdo jí neprošel rukama. Strašně krásně vyprávěla o lidech z pečovatelského ústavu, o babičkách a dědečcích, které stříhá. Krásně mluvila o všech lidech, byl to věčně usměvavý člověk, který pracoval v jakoukoliv dobu. Perfektně mluvila německy, takže nebylo vůbec divné, že začala pracovat za hranicemi. Její vyprávění o tom bylo úžasné, měla ty lidi za hranicemi moc ráda. Věřím, že i jim velmi chybí a tak jako tady my jsou oni velmi smutní. Byl to velmi činorodý člověk, který nikdy neseděl s rukama v klíně. Její aktivity byly opravdu neuvěřitelné. Jezdila na spousty soutěží, česala významné osobnosti na filmovém festivalu, srazu šlechty v Karlových Varech, připravovala žáky na soutěže, byla v různých komisích, přesto měla pro každého hezké slovo a pomoc.
Já sama jsem ji poznala jako člověka, který měl opravdu moc rád lidi. Část její cesty byla i ve školství, kde pracovala jako mistrová a připravila velké množství dívek i chlapců na tuto profesi. Všichni žáci ji uznávali a velmi často za ní chodili pro radu. Později i učila v Karlových Varech obor kadeřník, kde byla taky velmi oblíbená. Jezdila i s DDM Sokolov na tábory do zahraničí. Byla úžasný parťák, měla vždy kolem sebe spousty kamarádů, kterým s ní bylo velmi hezky. Plesy, zábavy, všude svítila svým úsměvem jako sluníčko. Sluníčko bez mráčků, ale ano, někdy tam mráčky byly, ale přesto nikdy neztratila úsměv na tváři. Odešel velmi vzácný, hodný a pracovitý člověk.
Budeš nám všem, opravdu všem, moc a moc chybět. Máme tě všichni v srdci. Jsme rádi, že jsme tě potkali a měli možnost část cesty s tebou jít. Ahoj Petro!!!!“

(žip, zech)