Nešlo ale o starší a známější Amati, ale o sousední menší rodinný podnik RZ Woodwind Manufacturing, který zjevně mnoho Čechů nezná. Přitom v zahraničí jsou synonymem pro špičkové klarinety, na něž hrají nejlepší instrumentalisté světa, a firma je považována za jednoho ze čtyř top výrobců ve svém oboru.

Průvodcem po dřevodílně i montážní dílně - v několikapatrové bývalé stravovně na Dukelské ulici - mi byl autor úvodního povzdechnutí: světově respektovaný klarinetista Milan Řeřicha z Karlovarska. Nejdříve zde býval impresáriem testujícím každý kus. Loni ale spolu s manželkou, klavíristkou Fatimou, za pomoci investora zcela převzali podnik. Doba covidová ale hudebníkům nepřeje, ani výrobcům hudebních nástrojů…

Okrasná gravura na těle klarinetu je jedna z několika perliček, kterou během výroby nástroje nedělá žádná jiná firma než česká RZ Woodwind z Kraslic. Kdyby kvůli covidu manufaktura zanikla, přišli bychom o jeden z řemeslných skvostů, na který by zjevně už nikdo nenavázal, nejen v ČR. Ani Amati například nemá technologii jako jsou tři CNC stroje… „Nicméně nám třeba pomáhají se stříbřením, které si nejsme schopni tady zařídit. V tom se doplníme, což je také dobře, jsme tu koneckonců přes ulici," dodává Milan Řeřicha s respektem ke staršímu podniku. Použití karbonu na čepech, částech na korpusu, spodním díle a soudkách nástroje – to je druhá výjimečná věc. A kupodivu i v tom, že krasličtí zaměstnanci dřevo pořád ručně leští, jsou dnes ojedinělí: „Řada výrobců nechává normálně mat, my si s tím ale dáme ještě práci, že povrch ještě doleštíme,“ říká Řeřicha.

A ještě čtvrtou unikátní věc u jiných světových značek klarinetů nenajdete, jak dodává: „Používáme kovové značky – vygravírujeme tvar do dřeva na CNC stroji a vlepíme do něj kovová loga. Vydrží díky tomu, nikdy se nesetře. Děláme i klasickou gravuru, která je zatřená klasickou zlatou barvou, ale v tomto jsme jediní na světě, kteří to dělají. Je to velice pracné," poznamenává Milan. Stále opakuje, že nejdůležitější pro něj letos bylo udržet zaměstnance. Většina z osmi pracovníků má vystudovaný ještě obor výroby hudebních nástrojů v kraslické průmyslové škole, která už definitivně v roce 2008 skončila. Snažil se hledat nové cesty z krize, například začít i s hoboji a fagoty. Vnímá i patriotismus. „Zdejší lidé nás teď paradoxně začnou objevovat – Češi, Poláci, nejbližší státy. Šedesát procent naší produkce jinak šlo do asijských zemí. Na začátku letošního roku jsme měli 600 objednávek, ale kvůli pandemii koronaviru v Číně nám jich zůstalo zhruba kolem patnácti dvaceti procent,“ vzpomíná na horké chvilky roku 2020, které jsou snad zažehnány. RZ vyrábí nástroje za ceny od 11 tisíc korun za nejlevnější studentský až po 25 či 37 tisíc v top řadě studentských klarinetů, které jsou již na pomezí, intermedia. Vrcholné nástroje jsou pak až do ceny za 150 tisíc korun za nejexkluzivnější kus. Přes všechny unikátní postupy jsou stále o 10 až 15 procent levnější oproti konkurenci. K tomu nabízejí individualizaci nástroje a servis v Česku.

Do firmy si přímo mohou zákazníci, včetně studentů, přijet nástroj vyzkoušet. „Byl bych rád, kdyby lidé věděli, že přestože jsme malincí, tak tady existuje něco, na co by mohli být hrdí, že jsou toho součástí. Já tu zemi nemohu zastavit a přetočit, ale chtěl bych, aby věděli, že jsou tu fakt šikovní a slušní lidé, kteří na ně myslí. Abychom si navzájem pomohli. Aby i české ZUŠky věděly, že existuje firma, která představuje ony zlaté české ruce, dělá špičkové výrobky. I třeba ve spolupráci s Amati, které tím takto nepřímo mohou pomoci. Abychom tu celou naši existenci v republice viděli jako tým," říká Milan Řeřicha na závěr a nepovažuje za klišé, že poděkování si zaslouží kromě trpělivých stálých pracovníků i firemní spolupracovníci jako účetní Jaroslav Štěpánek, právník Richard Čičko, celní deklarantka Romana Kohoutová, grafik Tomáš Krupka, manželka a v neposlední řadě i rodiče. Bez nich všech by prý to, co zvládli, prostě nebylo možné. Zvláště ne ve státě, kde prezident "bere na novináře dřevěný kulomet a podnikatelé a umělci jsou pro něj blbečci, kteří klidně mohou zkrachovat". Tradice ruční výroby dechových nástrojů začala na Kraslicku někdy v roce 1610 a vzhledem k insolvenci sousední firmy Amati nelze vyloučit, že udržované řemeslo by s koncem manufaktury RZ mohlo zcela zaniknout. Vždyť už před lety zanikla i zdejší škola pro hudební „nástrojáře“.

Lucie Bartoš