Do 4. roty, velel jí kpt. Pospíšil, přezdívaný Krebs, tohoto útvaru (průzkumného praporu) jsem 1.9.1967 přišel jako svobodník absolvent (po "přijímači” absolvovaném od 2.8. do 31.8.1967 u VÚ 8522). Živě si vybavuji odposlechové pracoviště v baráku na Špitálském vrchu. Odposloucháván byl radiový provoz jednotek Bundeswehru, Spolkové ostrahy hranic (BGS), amerického Lehkého obrněného pluku (LAR), v době cvičných střeleb raketami Honest John v Grafenwöhru i tamní radiový provoz, v době přesunů německých a amerických jednotek při manévrech i provoz německé dopravní policie.

Do civilu jsem pak odešel jako podporučík 31.7.1968, zažil jsem tedy ve vašem článku (viz odkaz dole) zmíněnou  "družební návštěvu” příslušníků Sovětské armády asi měsíc před srpnovou invazí. Prakticky celý 20. průzkumný prapor byl tehdy z chebských Fučíkových kasáren vyveden na letní soustředění. Stanový tábor soustředění se nacházel v prostoru poblíž Komorní hůrky, na (tehdy) nedokončeném tělese dálnice, připravované za WWII Němci – dnes těmito místy vede trasa E 48. Se sovětskými vojáky jsme se normál přátelsky bavili a zhola nic jsme netušili, že oni k nám s prátelskými úmysly nepřijeli. Jejich řidič předváděl našim řidičům, jak má jejich nákladní vůz konstrukčně vyřešené dopředné odklápění kabiny řidiče – toto technické řešení naše Tatra začala používat až později. A naši velitelé v čele s pplk Lindnerem si mezitím s jejich důstojnickým doprovodem připíjeli na nerozbornou družbu. Netušili jsme tehdy, že nás za necelý měsíc tito „přátelé” poctí další návštěvou, tentokrát však pojednanou v naprosto odlišném duchu.

Takto vypadal Cheb v srpnu 1968 po vpádu vojsk Varšavské smlouvy.
Srpen 1968: Tanky, lidé v ulicích a nápisy na protest. Tak vypadal Cheb

Všichni tři – plukovník Popovič, Marina Popovič i Natálie Popovič – se mi tehdy na moji žádost podepsali (foto připojuji).Všichni tři – plukovník Popovič, Marina Popovič i Natálie Popovič – se mi tehdy na moji žádost podepsali (foto připojuji).Zdroj: Petr FardaBěhem pobytu v letním táboře jsme několik dní před touto "družební návštěvou товарищей разведчиков“ zažili ještě jednu zajímavou návštěvu ze Sovětského svazu, o níž na internetu marně hledám jakoukoliv zmínku. Dne 22. června 1968 tehdy do našeho stanového tábora zavítal лëтчик-космонавт СССР – plukovník Pavlo Romanovič Popovič se svou první (po rozvodu si pak vzal druhou manželku – ekonomku Alevtinu Fjodorovnu roz. Ožegovou) manželkou Marinou Lavrentěvnou roz. Vasiljev (civilní zaměstnankyně vojenského letectva SSSR jako лëтчик- испытатель). Ta nedávno před touto návštěvou ustanovila jako zkušební pilot ženský výškový rekord na našem letounu Aero L-29 Delfín. A s nimi přijela i dcera Natálie (tehdy jí bylo 12 let). Pro úplnost – byla tehdy s nimi  i jejich druhá dcera – Oksana. Všichni tři – plukovník Popovič, Marina Popovič i Natálie Popovič – se mi tehdy na moji žádost podepsali (foto připojuji).Všichni tři – plukovník Popovič, Marina Popovič i Natálie Popovič – se mi tehdy na moji žádost podepsali (foto připojuji).Zdroj: Petr FardaOvšem o její přítomnosti zřejmě věděla (nebo ji alespoň tušila) jen její maminka – Oksana se narodila až v listopadu 1968. Všichni tři – plukovník Popovič, Marina Popovič i Natálie Popovič – se mi tehdy na moji žádost podepsali (foto připojuji).

S pozdravem Ing. Petr Farda, Teplice