Po bitvě na Bílé hoře byl kostel v roce 1624 vysvěcen jako katolický. V letech 1764-1785 proběhly rozsáhlé pozdně barokní stavební úpravy kostela. Po ničivém požáru byl kostel v letech 1874-1876 obnoven v pseudogotickém stylu podle návrhu dvorního stavitele při chrámu sv. Víta Josefa Mockera. V letech 1981-1992 proběhla poslední celková rekonstrukce kostela. Původně jednolodní renesanční kostel pseudogoticky obnovený na síňově trojlodní monumentální kostel na obdélném půdorysu o rozměrech 50,5 x 28,5 metru, s pravoúhlým neodsazeným presbytářem, krytý původně břidlicovou, dnes plechovou mohutnou sedlovou střechou. Před požárem roku 1873 dosahovala střecha kolmé výšky 9 sáhů, 4 stop a 6 coulů, nyní je vysoká pouze 14 metrů. Při znovuzřízení střechy nebyla obnovena polygonální sanktusová věžička, krytá kupolovitou helmicí, která stávala původně uprostřed hřebene střechy. Kostel s hlavní osou jdoucí ve směru údolí od severozápadu k jihovýchodu je otočen závěrem směrem k městu.

Miroslav Černý