Na moji  psychickou stránku to samozřejmě nějaký vliv má, ale ne kladný. Můj jediný sociální kontakt je s listonoškou, co k nám občas chodí. Nechápu, proč vždy utíká, když se jí ptám, jestli budeme kamarádky. No i když je to spíš křičení a někdy i ječení… Stejně ji nepotřebuji, vystačím si sama! Další lež, upřímně už mi chybí si s někým povídat, už mě nebaví se svěřovat mé pravé botě, ta levá je protivná, prý bych si taky někdy mohla vyprat ponožky. No jo no, zvážím to. Teď mám na práci ale důležitější věci, musím si vybrat, kam pojedu na dovolenou, jestli na levou stranu mého pokoje, nebo na pravou. A když něco ušetřím, tak bych mohla jít stanovat i do koupelny. 

Klára Primasová, 14 let