Pokud by budovy uměly mluvit, Kounicovy koleje by jistě vyprávěly o rušném studentském životě. Vždyť pro tento účel, poskytování přístřeší tudentům, díky příspěvku vlastence Václava Roberta Kounice vznikly. Kdyby by se ale budovy někdo zeptal na období druhé světové války, popisovala by jen hrůzu a utrpení. V neděli uplyne 95 let od otevření kolejí, místa nechvalně známého jako nacistické popraviště a vězení.

Hrabě Kounic se pomocí moravským studentům zabýval dlouhodobě. Při své svatbě založil s manželkou spolek Kounicovy studentské koleje českých vysokých škol v Brně a o pár let později začala stavba, byť hrabě mezičasem zemřel. „Budova studentských kolejí vznikla v letech 1922 až 1923 podle projektu profesora České techniky v Brně Karla H. Kepky,“ zmínila mluvčí brněnské Veterinární a farmaceutické univerzity Soňa Šmahelová. Škola nyní objekt vlastní.

Lidé a roušky. Ilustrační foto.
Tuhle bitvu kraj vyhrává. Jižní Morava má už 429 pacientů vyléčených z Covid-19

První studenti v kolejích začali bydlet již v listopadu 1923, významní hosté objekt slavnostně otevřeli čtyřiadvacátého května 1925. O čtrnáct let později, v listopadu 1939 koleje nazývané Kounicovými či Kaunicovými, obývala pětistovka studentů. Sedmnáctého listopadu brzy ráno toho roku budovu oblehlo gestapo a jednotky SS. Několik studentů nacisté popravili, téměř dvě stě poslali do koncentračních táborů. A z kolejí se stalo vězení a popraviště. „Kolejemi prošlo po dobu fungování policejní věznice gestapa na třicet tisíc lidí. Byli to příslušníci odbojových skupin a organizací, českoslovenští parašutisté z Východu i Západu, partyzáni a jejich spolupracovníci, váleční zajatci,“ zmínil historik Jan Břečka.

Většina vězňů časem zamířila do koncentračních táborů, mnoho stovek lidí ale v kolejích nacisté zavraždili. Jejich přesný počet dodnes není jasný. „Násilnou smrtí zahynulo minimálně 740 osob. Toto číslo je fakticky doloženo, ale rozhodně není konečné. Nejsou známy například konkrétní počty popravených v posledním období války od ledna do dubna 1945 v místě zvaném Na písečku,“ upozornil Břečka.

Pamětníci dodnes mluví o tom, že z poprav se stalo veřejné představení. V seriálu Deníku Rovnost Pamatuji válku to již dříve zmínil třeba Vladimír Dolenský. V Kounicových kolejích gestapo umučilo třeba dobrého známého jeho otce. „Na popravy se zvalo i v novinách," vzpomínal.

Ředitelka Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje Hana Albrechtová
Ředitelka záchranky: I naši zdravotníci měli strach, nakazil se však jen jeden

V některých pramenech a taky ve vyprávění pamětníků se objevují i zmínky o prodeji lístků na jednotlivé popravy. „Je doloženo, že se německé obyvatelstvo chodilo dívat na popravy českých vlastenců. V oknech zvýšeného přízemí Kounicových kolejí se nacházeli příslušníci gestapa, mnohdy se svými ženami. Další potom stáli vedle nastoupené popravčí čety strážního praporu SS. Drtivou většinu diváků tvořili Němci, ale byli mezi nimi také čeští fašisté, vlajkaři. Na druhou stranu nebylo nikdy prokázáno, že by se na popravy prodávaly vstupenky, údajně za tři marky," vyvrátil Břečka.

Milníky Kounicových kolejí

24.5.1925 – slavnostní otevření kolejí

- 17.11.1939 – obklíčení a uzavření kolejí gestapem a jednotkami SS, 173 studentů poslaných do koncentračního tábora Sachsenhausen

- 1939-1945 – koleje slouží jako vězení a popraviště

- 1978 – prohlášení Národní kulturní památkou

- 1.1.1999 – koleje od Vysokého učení technického získává Veterinární a farmaceutická univerzita, objekt vlastní dodnes

Pohnutou minulost nyní připomíná pamětní síň, starají se o ni dobrovolníci z Českého svazu bojovníků za svobodu. „Máme i historickou expozici. Lidé se dozví o vzniku kolejí, Mnichovské dohodě a dalších událostech. Také informace o některých vězních. U popraviště se pravidelně konají pietní akty, vždy patnáctého března, osmého května a sedmnáctého listopadu,“ zmínila správkyně síně Alena Hejlová.

Podle ní jsou návštěvníky pamětních místností především školy. „Přichází sem ale i příbuzní a potomci lidí, které zde nacisté věznili a popravovali," uvedla Hejlová.

Zájemci o události z doby protektorátu často chtějí nahlédnout i přímo do kolejí. „Jsou to odborníci, badatelé, i běžní lidé, těch bývá dokonce víc," poznamenal ředitel Kounicových kolejí Peter Kompér.

Od května do září 1945, po konci druhé světové války, se koleje proměnili ve vězení pro nacisty a české kolaboranty. V listopadu se ale opět staly místem studentského života a jako ubytovna studentů slouží dodnes. Od roku 1999 je vlastní brněnská Veterinární a farmaceutická univerzita, začátkem jednadvacátého století nechala škola objekt zrekonstruovat a přestavět a dnes v něm studenti najdou pohodlné prostředí. „Máme pro studenty 449 lůžek," uvedl Kompér.