K tomuto sportu se dostal relativně pozdě, konkrétně v 26 letech. Tedy v době, kdy se potápěči dostávají do nejlepších let. „To bylo v roce 1995, kdy se mě kamarád zeptal u přehrady na Tajvanu, jestli si nechci potápění zkusit. Řekl jsem, že jo, ale pak na to zapomněl. Někdy v červenci, v srpnu mi zavolal, že na to jdeme,“ zavzpomínal Kočárek. Pod hladinou jablonecké přehrady objevil úžasný podvodní svět. Uchvátilo ho množství ryb, které pod vodou zahlédl. „A to mě uchvátilo,“ dodal potápěč.

Zároveň jste ale zjistil, že jablonecká přehrada je plná odpadků, je to tak?
To mě překvapilo nemile. Do potápění jsem se zakousl, a proto jsme už v roce 1996 udělali obrovskou akci, kdy jsme jabloneckou přehradu kompletně vyčistili. Hlavně místa, která jsou při koupání v letních měsících exponovaná. Tehdy jsme vytáhli několik tun odpadu, zvláště nebezpečné byly střepy, které jsme nacházeli i v hloubce, kam může na dno dosáhnout průměrný plavec. Bohužel, těch odpadků je v přehradě stále dost. Vždy, když se potápíme, se snažíme dno uklízet. Teď je třeba u hráze množství starých kvádrů, které sem spadly při loňské opravě hráze. A někdo tam hodil i nějaká kolečka ze stavby.

Renata Mauserová jako zámecká paní.
Kronikář musí mít vztah k místu i smysl pro humor, říká Renata Mauserová z Doks

Jak jste se dostal k výuce potápění?
Po té úklidové akci se v Jablonci obrovsky zvedl zájem o potápění. Lidé za mnou chodili, že by to také zkusili a já je posílal za kamarády, kteří certifikáty pro výuku potápění už měli. Jenže lidi že ne, že chtějí se mnou. To pro mě byl velký impulz a začal jsem se o certifikáty zajímat a nakonec jsem je získal.

Čistili jste třeba i libereckou přehradu Harcov…
To bylo v době, kdy jabloneckou přehradu vypustili a opravovala se hráz. Tak jsme několik let uklízeli Harcov. Při jedné takové akci jsme narazili na tělo utonulého, což byl první kontakt se smrtí člověka pod hladinou.

V roce 1998 jste založil první firmu specializující se na potápěčské vybavení. Jaké to tehdy bylo?
Byli jsme jedna z prvních společností v republice zabývající se tímhle oborem. Lidé nás odrazovali, že jsme v horách, je tady zima a že chceme rozjíždět byznys s potápěním. Ale ty doby byly naprosto úžasné, prodávali jsme možná až stokrát více, než se prodává dnes. Lidé u nás stávali fronty a my jsme jezdili každou chvíli ve Škodě 120 do skladů brát nové zboží. To už se opakovat asi nikdy nebude.

Dalším potápěčským krokem je potápění v moři. Kde jste byl poprvé?
První podmořské potápění jsem absolvoval na Maledivách jako účastník jedné z prvních českých výprav. Tam jsem viděl to, co ještě nikdy. Byla tam úžasná podvodní panoramata, neuvěřitelný vodní život. Když si na to vzpomenu, tak další mořské výpravy už byly o stupínek níže než Maledivy.

Je rozdíl potápět se v jablonecké přehradě a v moři?
Obrovský. Jablonecká přehrada je studená, voda je dost tmavá kvůli rašelině, která se sem dostává z Jizerských hor. V té tmě člověk plave, sem tam narazí do nějaké ryby a lekne se stejně jako ona. V přehradě je také velké množství bahna, třeba u hráze až 30 centimetrů.

Unikátní visutý most měří 721 metrů.
Český úspěch. Visutý most v Dolní Moravě se dostal na titulku časopisu Time

Potápění, to je spousta zážitků. Je ale nějaký, na který nezapomenete?
Je to možná s podivem, ale nejvíce vzpomínám na zážitek právě z jablonecké přehrady. Potápěli jsme se u hráze, kde se vždy nachází hodně ryb. A hodně se tam pytlačí. Najednou vidím, že pod vodou něco jakoby skáče. Byla to cívka, kterou jsem vzal, tahal, tahal a na druhé straně byl na háčku kapr. Tak jsem si ho přitáhl a opatrně mu vytáhl háček z huby. Kapr odplaval, ale za chvilku se vrátil, zůstal mi stát přímo před maskou, párkrát otevřel hubu a zase odplaval. Jako by děkoval. Nikdo mi tuhle příhodu nechce věřit, ale mám svědka, protože jsme byli pod vodou dva. Podobná příhoda se mi stala v Chorvatsku. Tam jsme pod vodou objevili síť, ve které byla chycená velká langusta. Když jsem ji ze sítě osvobodil, odplavala, vrátila se, podívala se mi do masky a odplavala.

A co nebezpečné situace?
Dělám i kurzy jeskynního potápění. Asi dva roky zpátky jsme byli v mece jeskynního potápění na Floridě. Jezírko tři x tři metry, což je vstup do jeskynního systému plného vody. Jeden z kurzistů zazmatkoval a začal plavat úplně mimo trasu, tedy mimo šňůru, podle které se plave. Než jsem ho doplaval, dostali jsme se mimo zmapované trasy. Tehdy jsem dal svůj život jemu všanc. Nevěděli jsme, kudy zpátky ven. Nakonec jsme správnou šňůru našli a ven se dostali. Kdybych se za ním nevydal, mohl tam plavat ještě dneska. Dramatické potápění jsem zažil i jednou na Baltu, kde jsem se lehce zamotal do sítě na sardinky. Má malá očka, a jak člověka chytne, nesmíte začít panikařit, zachovat klid. Bylo to v hloubce nějakých sedmdesát metrů, kde vzduchu ubývá raketovým tempem. Opatrně jsem se uvolnil a vyplaval. To bylo také na hraně. Ale jinak za těch mých sedm tisíc ponorů se mi nestalo nic vážného.

Spolupracujete i s Policií ČR při dohledávání utonulých. Jak jste se k tomu dostal?
Je to záležitost z roku 2004, kdy jsme se rozhodli trénovat tak, abychom takhle mohli pomáhat. Po dvou letech jednání, absolvování různých cvičení a zvládnutí zákonných norem jsme se stali součástí Integrovaného záchranného systému Libereckého kraje. Pomáhali jsme v roce 2010 na povodních v Chrastavě, za což jsme dostali zlaté medaile. Jeden z našich členů dostal i medaili od tehdejšího prezidenta Václava Klause.

Jak vlastně vaše pomoc funguje v praxi?
Někdo zavolá hasiče, policisty nebo 112. Tyhle věci se sejdou na krajském operačním středisku a tam to rozdělí. My nemůžeme dohledávat oběť trestného činu, protože nedokážeme zabezpečit důkazní materiály, tak musí dorazit potápěči z Prahy. Ve většině případů se ale jedná o utonutí z nezvládnutí vody ať už z přílišného sebevědomí, nebo kvůli zdravotní indispozici. Naposledy jsme zasahovali u tonutí známého kulturisty a kameníka z Jablonce. Ve vodě byl půl hodiny, vytáhl jsem ho já sám osobně. Ještě se resuscitoval, ale bohužel, už bylo pozdě. To se stalo loni. Ještě si vzpomínám, že jsem z vody tahal nějakého Filipínce, to jsem se zrovna jen koupal. Vytáhl jsem ho po pěti minutách, ale byl tak opilý, že se udusil zvratky.

Chatu v oblíbené šumavské rekreační oblasti Annín získal její nový majitel v elektronické aukci na více než 2,5 milionu korun. Oblast kolem Annína navštěvuje její vlastník od mládí.
Žádaná seriálová lokalita. O chatu z Policie Modrava se strhla v aukci bitva

Co společnost Snakesub mimo prodej a půjčovnu potápěčského vybavení nabízí?
Děláme osvětu potápění, takže pořádáme příměstské tábory se zaměřením na potápění. Další zaměření jsou takzvané Mořské panny. Učíme malá děvčata potápění s monoploutví. Když k nám děti přijdou, uplavou pod vodou třeba metr, maximálně dva. A když tábor končí, plavou i pětadvacet metrů. Což je také úžasné na potápění a dění kolem něj. Dnes je hodně vidět, že spoustě dětí chybí motorika, pletou si pravou a levou ruku. Je velký rozdíl mezi děckem, které dělá nějaký sport a tím, které se ničemu aktivně nevěnuje.

Pořádáte i kurzy pro začínající potápěče, je o ně zájem?
Lidé se po covidu vracejí ke koníčkům a objevují nové. My se snažíme, aby pro ně bylo potápění zajímavé, atraktivní, chtěné.

Jaroslav Kočárek
- 52 let
- v roce 1996 založil sdružení Eko plus potápěči
- v roce 1998 spoluzaložil sdružení DEAWS
-v roce 2004 spoluzaložil společnost Snakesub
- v roce 2005, 2006, 2007 a 2008 byla společnost oceněna jako nejúspěšnější potápěčská škola v asociaci IANTD Central Europe (Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Polsko), v roce 2009 a 2010 pak obsadila místo druhé
- v roce 2006 vyhrála firma Snakesub prestižní výběrová řízení na dodání potápěčského vybavení pro Ministerstvo obrany České republiky
- držitel mnoha potápěčských a instruktorských certifikací