„V malování kraslic jsem navázala na rodinnou tradici. Maminka tvořila víc než 30 let kraslice novoveské kvítkované nebo halúzkové, ale také zelové. Já jsem zůstala věrná tři sta let starým technikám batikování, které mají svoje zákonitosti a předala jsem je dceři a vnučkám,“ vypráví malérečka, která si taje malování kraslic nenechává jen pro svoje nejbližší.

Práci hrobníků neusnadnila letso nejenom panemická situace, ale i tuhá zima.
Hrobník: Letos jsme už vykopali víc hrobů, než za půlku loňského roku

Zasvěcovala do jejich tvorby třeba účastnice kurzu, který před několika lety uspořádalo Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, aby tradice této umělecké výroby nezanikla.

Pryč je ale doba, kdy se křehká krása kraslic rodila ve slováckém regionu v domcích s malými okénky. Pak se jejich tvorba přestěhovala i do městských sídlišť. „Několik let jsem batikovala kraslice ve svém bývalém bydlišti, v Uherském Hradišti, nyní v Uherském Ostrohu. Umění zdobit vyfouklé bílé vaječné skořápky technikou batikování, která má své pevně stanovené zákonitosti, se věnuji víc než dvacet let a pořád mám napilno. Velikonoce mám doma celý rok,“ řekne smějící se paní Vlčková.

Zelové kraslice 

Jako jedna z mála žen ve slováckém regionu, ale i na světě, stále ještě tvoří takzvané zelové kraslice. „Včelí vosk se nanáší drobnokresebným ornamentem na základní žlutě obarvenou skořápku stužkou, což je tenoučká trubička upevněná na dřívku. Když je základní kresba hotová, skořápka se obarví v červené barvě,“ vysvětluje malérečka.

Co má zůstat na kraslici červené pak zamaluje pomocí stužky voskem. Potud je práce stejná s batikovanou formou. To, co však zelové kraslice odlišuje od batikovaných, je další fáze. Ke slovu přichází voda z kysaného zelí, v němž se vajíčko vymyje až na bílou skořápku. Ta se opatrně nahřeje nad plamínkem, vosk se z ní setře a ,zelová´ kraslice se vyloupne v celé své kráse.

V Kašperských Horách vznikal nábytek do strakonického muzea.
Unikátní sbírka: Poklady z hradu Kašperk ožijí ve strakonickém muzeu

„Je to časově velice náročná technika, takže dnes už ji malérečky téměř nechtějí dělat,“ vysvětluje Marie Vlčková. Prozradí, že Velikonoce má doma celý rok. „Kdysi jsem si od tvorby kraslic oddechnula jen pár dnů v tom nejparnějším létě, ale dnes už tomu tak není, protože o kraslice je velký zájem,“ svěří se malérečka, kraslice mají lidé v Polsku, Maďarsku, USA, na Slovensku, Ukrajině, ve Francii, Anglii a dalších zemích světa.

Držitelka ocenění 

Marie Vlčková je držitelkou Ceny Vladimíra Boučka, titulu Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínské kraje a od loňského 12. září i Nositelkou tradice lidových řemesel. Této pocty se jí dostalo v Olomouci z rukou náměstka ministra kultury pro řízení sekce kulturního dědictví a příspěvkových organizací Vlastislava Ourody.