Bez pomoci se neobejde. Zuzanka by si jednou ráda došla sama do jídelny

Krásná, nadprůměrně inteligentní, rodiči toužebně očekávaná holčička spěchala na svět tak překotně, že se narodila už ve 34. týdnu těhotenství. To do té doby probíhalo zcela bezproblémově a nic nenaznačovalo, že by se měly vyskytnout nějaké problémy.

„Nejprve jsem se bála, aby přežila. Pak jsem tiše doufala, že nebude mít její předčasný příchod zdravotní následky. Teď se radujeme, že neutrpěla její inteligence. Se vším ostatním bojujeme a nevzdáváme se,“ začíná vyprávět Zuzančin příběh maminka Ivana. Už po příchodu z porodnice bylo zřetelné, že se miminko opožďuje v motorickém vývoji.

Těžký boj holčičky s leukémií. Hadičky jí vadily, vytrhávala si je

„Lékaři nám velmi brzy oznámili, že naše dcera trpí dětskou mozkovou obrnou – spastickou diparézou. Nejčastěji se vyskytuje právě u předčasně narozených dětí. Postihla především Zuzančiny nohy,“ bere si opět slovo její maminka.

„Do té doby jsem vůbec netušila, že taková nemoc existuje. Život celé naší domácnosti, kde na miminko netrpělivě čekala její pětiletá sestřička, se v tu chvíli změnil od základů. Po prvním šoku a slzách jsme se s manželem samozřejmě ihned zajímali, jestli můžeme něco dělat. Dozvěděli jsme se, že pokud nechceme, aby byl ze Zuzanky celoživotní ležáček, musí intenzivně rehabilitovat. Nebylo co řešit.“

Obtížné období 

Zuzanka bohužel cvičení a rehabilitace jako miminko snášela velice špatně. Usedavě plakala, bránila se. „To vědomí, že ji způsobuji bolest, ale zároveň musím, že není zbytí, mi jako matce trhalo srdce,“ vzpomíná dnes maminka na obtížné období sžívání se s dceřiným postižením. „Dělali jsme s manželem všecko možné, střídali fyzioterapeuty a hledali nějaké řešení. Znatelně pomohla až pravidelná kraniosakrální terapie, která je jemná a neinvazivní.“

Devítiletá Zuzanka trpí dětskou mozkovou obrnou – spastickou diparézou. Na terapii, která by jí mohla pomoct k tomu, aby mohla jednou sama chodit, může přispět každý díky projektu Patron dětí.Zdroj: Foto: archiv rodiny

Zuzanka se zklidnila, zvykla si. Čím byla starší, tím lépe se jí dalo vysvětlit, proč musí – někdy i přes bolest – cvičit. Od určitého věku už i sama na sobě vidí pokroky a je velmi trpělivá a statečná. Asi před třemi lety, když jí bylo šest let, byla Zuzance doporučena terapie TheraSuit. Rodina i holčička byly z jejího průběhu a hlavně z výsledku nadšené.

„Od té doby na fyzioterapie dojíždíme pravidelně,“ vysvětluje maminka. Pro Zuzanku a celou rodinu jsou totiž jedinou nadějí, že někdy bude sama chodit. „Samozřejmě tedy ve spojení s další tvrdou prací. V kombinaci s každodenním cvičením doma, které doplňujeme hipoterapiemi, plaváním. Profesionální vybavení a odborníky s praxí opravdu ale domácí cvičení nenahradí,“ uzavírá maminka Ivana své vyprávění.

Pomáhal lidem, teď pomohli jemu. Postižený záchranář má nový elektrický vozík

Potíž je bohužel v ceně terapie, kterou zdravotní pojišťovny nehradí. Efekt ovšem mají jen, když se pravidelně opakují. „Žijeme skromně. Vlastně vše, co je navíc, odkládáme stranou na tyto účely. Po deseti letech už ale naše čtyřčlenná rodina, kdy vychováváme i zdravou dceru, vyčerpala všechny finanční rezervy,“ říká maminka trochu zkroušeně. Kvůli časové náročnosti péče o Zuzanku a nutností být neustále k dispozici kvůli jejím terapiím, jsou maminčiny možnosti vydělávat velmi omezené. Ekonomika domácnosti tak stojí a padá pouze na příjmu tatínka.

Velcí spojenci

Šikovná školačka našla naštěstí velké spojence právě ve škole u pedagogů. Zejména u už zmiňované asistentky pedagoga Lenky Bürgerové. Ta rovněž zaznamenává každý sebemenší Zuzančin pokrok. Kromě období, kdy probíhá distanční výuka a Zuzanka se učí doma, je holčičce nejblíže. I ona tak pozoruje, že se Zuzančiny pohybové schopnosti díky terapiím zlepšují.

Sen, že bude jednou sama chodit, přestal být nereálný. „Ve škole velmi obdivujeme, s jakou pokorou a statečností všechno zvládá. Je v tom i velkým vzorem pro ostatní spolužáky. Proto jsem se rozhodla, že jí podpořím,“ vysvětluje Lenka Bürgerová, proč se stala Zuzančinou Patronkou. Společně se s maminkou obrátily na organizaci Patron dětí. Zuzančin příběh najdete ZDE.

Pozoruhodná dvojice. Bronislav a Vlasta Hlůzovi jsou manželé již 62 let

Zuzančina terapie stojí 58 tisíc korun. Na pomoc Zuzance, stejně jako všem ostatním dětem, kterým tato organizace pomáhá, putuje vždy sto procent částky, kterou lidé darují.

„Budeme nesmírně vděčni všem, kdo Zuzanku podpoří v jejím, pro někoho banálním snu, aby si třeba jednou mohla sama ve škole dojít na toaletu nebo do školní jídelny,“ uzavírá maminka.