Týden zpátky nasával atmosféru velkého triumfu v Evropské lize z lavičky náhradníků, v domácím poháru se dočkal. A hned v základní sestavě. Denis Višinský si proti Karlovým Varům odbyl svůj debut v prvním týmu sešívaných. Že na něj nezapomene, je nad slunce jasné.

Pod nemilosrdnou demolici amatérů z třetí ligy byl podepsaný více než výrazně. Bez přičinění rodáka z Mělnicka se obešly jen tři góly z deseti (!). „Jsem rád, že jsem si zápas mohl zahrát. Strašně jsem se na něj těšil. Je to splněný sen a zároveň motivace do další práce,“ hlásil mladík po své soukromé šou.

„Je to začátek, jeden zápas samozřejmě kariéru neudělá. Musíme ho trochu brzdit,“ snaží se rodiče slovy pyšného otce Petra držet juniora nohama na pevné zemi.

Šikovný záložník oslaví na první jarní den plnoletost. Nejlepší dárek si podle všeho rozbalil s mírným předstihem. Se svým prvním startem v týmu trenéra Jindřicha Trpišovského naložil tak, že se o něm po utkání mluvilo víc než o čtyřgólovém Stanislavu Teclovi.

Mrazilo ho z nervozity

Právě o dost zkušenějšímu kolegovi člen reprezentace do osmnácti let dvakrát asistoval přesnou přihrávkou, k tomu sám přidal dvě gólové střely – poprvé levou a podruhé pravou nohou. A výčet tím nekončí.V úvodu zařídil penaltu, ve druhém poločase nabíjel ještě Lingrovi a k vlastenci „vybídl“ jednoho z hostů.

„Zápas jsem si neskutečně užil,“ nepřekvapil a souhlasil, že brankou skončilo prakticky všechno, na co sáhnul.

Přiznal i kousek předzápasového mrazení z lehké nervozity. „Hned od první minuty to ze mě ale spadlo. Kluci mi pomáhali, radili mi, kam se mám postavit a naběhnout si, za což jsem rád,“ prozradil, co bylo ostatně z jeho herního projevu vidět.

Svým výkonem zaujal i televizního experta Tomáše Pešíra: „Rozhodně zajímavý hráč, i když pro trenéra to asi není takové překvapení jako pro nás, kteří ho tolik neznáme,“ přisuzoval plusové body borečkovi, který na hřišti ze všeho nejraději vodí míč a jehož vzorem je Kevin De Bruyne.

Ano. V zápase stál proti nejlepšímu českému týmu současnosti třetiligový trpaslík, který navíc mohl na pohár trénovat pouze na výjimku, protože amatérský fotbal už několik měsíců stojí. Jenže Višinský zvyklý dosud nastupovat pouze proti vrstevníkům na tom byl svým způsobem podobně. Poslední soutěžní zápas odehrál v dorostenecké lize na začátku října.

Poslední týdny, kdy absolvoval i výlet do Leicesteru, jej musely ujistit, že cesta, na kterou se vydal jako sedmiletý, je správná.

Loni tři hattricky

Ač s fotbalem začínal na vesnici, konkrétně na soutoku Labe a Vltavy v rodném Hoříně, do Slavie se dostal velmi rychle. Po přestěhování na mělnický kopec hrál za minipřípravku v tamním FC.

V týmu, kde jej trénoval i jeho táta, stačilo pár vydařených turnajů, aby neunikl pozornosti Slavie, konkrétně tehdejšímu mládežnickému trenérovi Luboši Kořínkovi. Ten jeho kariéru i nadále sleduje. Podle něj se Denisovi nyní začíná vracet, že fotbal měl vždy na prvním místě.

O tom, že to dost často nebylo jednoduché, vědí své oba rodiče. Než syn přešel v osmé třídě přímo na školu ve Vladivostocké ulici, vozili jej na tréninky prakticky denně padesát kilometrů tam a stejnou porci zase zpátky. „První rok na škole jezdil ráno v pět a vracel se domů v osm večer. Pak už šel na internát, protože to na něj bylo hrozně moc,“ přiblížil Petr Višinský.

V Edenu se junior prokousává jednotlivými kategoriemi už jedenáct let. Ve sbírce má třeba titul s U15. Ač je jeho místo v záloze, střílení gólů mu rozhodně není cizí. Rok zpět jich v nedohrané lize „U-sedmnáctek“ stihl patnáct, včetně tří hattricků. Starty i góly sbírá v posledních třech letech už také v mládežnických reprezentacích.

„Chtěl bych se jednou dostat do ligy, nejlepší by to bylo samozřejmě za Slavii. Pak uvidím, co se bude dít dál, chtěl bych si někdy zkusit anglickou ligu,“ řekl před rokem, když v Edenu podepsal profesionální smlouvu.

Svému cíli je teď zase o krůček blíž…