Tento v minulosti velice činorodý a stále ještě velmi vitální “osmdesátník“ žije fotbalovým děním na Baníku, ale i v Lomnici, kde bydlí, dodnes. A co mu dělá největší radost? „Samozřejmě že Baník. Pokud se mu v soutěži daří,“ říká jubilant Rosťa Ivičič, který je spolu s dalšími baníkovskými „srdcaři“ pravidelným návštěvníkem všech jeho domácích utkání, pokud mu to samozřejmě zdraví dovolí. Navštěvuje druholigové zápasy A týmu, ale sleduje i snažení exdivizní juniorky o její návrat do čtvrté nejvyšší republikové soutěže.
„Baník je pro mě srdeční záležitostí. Největší radost posledních dní mi udělalo vítězství druholigového áčka nad Fulnekem. Baník už tuhle výhru potřeboval opravdu jako sůl,“ pochvaluje si čerstvý osmdesátník, jehož motto zní: „Bez minulosti a historie oddílu nemůže být ani jeho současnost“. Sám už se teď fotbalem jenom baví. V dobách své aktivní funkcionářské činnosti však pro Baník odvedl spoustu velmi dobré a fotbalu prospěšné práce. Do historie Baníku se Rosťa Ivičič za dobu své činnosti zapsal velkým a nesmazatelným písmem. Aktivní, činorodý a dlouholetý zapálený funkcionář působil v 60. a 70. letech jako vedoucí A týmu Baníku Sokolov, do jehož řad za ta léta přivedl a angažoval hned několik desítek kvalitních fotbalistů. Ale i několik významných trenérů. Sám se do Sokolova přistěhoval z Moravy.
Jeho funkcionářské začátky na Baníku se datují od roku 1961. V té době přišel do Sokolova z vojenského celku Křídla vlasti Olomouc i trenér Miloš Zapletal. A oba Moraváci si padli do oka a našli společnou řeč. Pracovali spolu na dole Přátelství a právě tato dvojice – trenér Zapletal a vedoucí týmu Rosťa Ivičič, vytvořila na Baníku velice silný fotbalový tým jak z vlastních odchovanců, tak i nově získaných posil odjinud. To už byl pevný základ Baníku. Do Sokolova se v té době a rádi vraceli i jeho zdatní odchovanci z vojenských TJ, kde sloužili a hráli kvalitní fotbalové soutěže. Za všechny borce té doby jmenujme alespoň Františka Hladíka, který se po dvou letech vojny v tehdy druholigové Dukle Tachov vrátil zpět do Sokolova. Od poloviny 60. let docházelo k vzestupu úrovně fotbalu na Baníku. V Sokolově se hrála dorostenecká liga (po dlouhá léta), hodně nahoru šel i mužský fotbal.
Předsedou oddílu kopané byl v té době Ing. Oldřich Dvořák. A spolu s ním začal Ivičič budovat v Sokolově po Plzni druhý největší oddíl v Západočeském kraji. Po odchodu trenéra Zapletala zpět do Olomouce angažoval Ivičič dalšího věhlasného trenéra té doby, Františka Smetanu z Gottvaldova (dnešní Zlín). To už Baník Sokolov hrál stabilně a velmi dobře divizi (srovnatelné s dnešní ČFL). Na přelomu 60. a 70. let přišla další slavná éra fotbalového Baníku, na níž se “výborant“ Rosťa Ivičič také výrazně podílel. Sokolov postoupil do třetí ligy, trénoval tu Václav Hora a Ivičič přivedl do Baníku další trumfy. Hrál tu slavný a populární Borovička z ještě slavnější Dukly Praha. A rozkvět fotbalu v Sokolově pokračoval dál. Z Prahy (Bohemians a Motorlet) sem přes Chomutov přišel trénovat internacionál Jan Kalous, po něm koučoval baníkovec Vojtěch Vaněk a při své druhé štaci později znovu Kalous. Nejslavnější éra Baníku přišla začátkem 70. let. V Sokolově v těch dobách hrála celá řada kvalitních fotbalistů. Jenom namátkou vzpomeňme: Pavel Karafiát a Milan Darányi (oba později Slavia Praha), brankář Kňazík (Bohemians), J. Baar (Plzeň, Děčín). Později také Luboš Adelt (liga Olomouc, Kladno), Jaroslav Maršík (Dukla, Sokolov), Václav Medřický (Plzeň, Sokolov), Václav Zíma (Most, Sokolov). A jedním z posledních byl i Milan Lindenthal (liga RH a Union Cheb).
V roce 1972 bylo zorganizováno první zahraniční soustředění Baníku Sokolov v přímořské Eforii v Rumunsku. V sezoně 1973/74 po vzoru Děčína a několika dalších klubů prosadil Ivičič i v Sokolově utvoření tak zvané sportovní čety a Baník měl rázem poloprofesionální fotbalový mančaft!
Navázala se těsná spolupráce se Spartou Praha a Škodou Plzeň (dnešní Viktoria). Fotbal v Sokolově zásluhou trojice Liska, Vaněk, Ivičič zaznamenal v té době nebývalý rozmach. Tehdejší doba ale profi fotbalu ve 2. lize moc nepřála. A výjimkou nebyl ani Sokolov.
„Bohužel v roce 1976 byla kopaná podřízená stranickému vedení. Zrušila se sportovní četa i spolupráce s prvoligovými celky. Podmínky pro fotbal v Sokolově se rapidně zhoršily. Řada dobrých funkcionářů musela z fotbalu odejít. Mezi nimi i já,“ vzpomněl na tehdejší smutnější období Rosťa Ivičič. Skončil s fotbalem, odešel do Prahy, kde pracoval ve štábu televizní reklamy, se kterou od Krušných hor přes Prahu, Ural až po Singapur projezdil celý svět.
Po osmadvaceti letech se už jako důchodce vrátil zpět do Sokolova – do Lomnice. Na fotbal ani na Baník nezanevřel.
Takže Rostislave, k Vašim nedávným osmdesátinám, které jste oslavil 12. března, ale i zítřejšímu svátku Rostislava Vám všichni fanoušci, přejí pevné zdraví a ještě hodně zhlédnutých fotbalových zápasů.