Co pro vás znamenalo, že jste byl vlajkonošem Karlovarského kraje?

Byla to pro mě čest samozřejmě, věříme tomu, že smyslem vlajkonoše je, aby děti k němu mohly vzhlížet. Navíc to je i podpora pro samotné mládežníky, aby nezanevřeli na sport a že pro sebe dělají něco užitečného.

Jak vidíte dnešní generaci? Jelikož v poslední době děti láká spíš sedět za počítačem, než aby sportovaly. Jak tahle akce může mladé lidi více nasměrovat k pohybu?

Je to vrcholová akce pro mladistvé, ale jakákoliv podobná událost, která se zaměřuje na pohyb, je úžasná. Když něco děláme v našich regionech, tak doufáme v to, že i když jsou počítače a mobily, tak stejně se najdou děti, co chtějí soutěžit, vyčnívat a jít si za tím vítězstvím. Což si myslím, že u těch počítačů nikdy nezažijí takové emoce jako ve sportu. Takže byť je taková doba, tak stejně děti sportovat chtějí.

Plánujete v Liberci navštívit sportoviště a zafandit dětem?

Po ukončení kariéry trénuji děti v Karlových Varech a program mám na tento týden tedy zaplněný. Ovšem na zítra se pokusím alespoň dopoledne zkouknout úvodní zápasy ve fotbale a předat klukům nějaký menší rady.

Kdybyste zavzpomínal na svoji kariéru, tak na jaký okamžik nikdy nezapomenete?

Já se ke své fotbalové kariéře dostal velmi pozdě, ale naštěstí jsem stále věřil, že se prosadím. Mám silnou vůli a cílevědomost, tudíž jsem si za tím šel a splnilo se mi to. Největší zážitky určitě byly z Ligy mistrů, tohle nic nepřekoná, když stojíte na hřišti s dětmi a posloucháte znělku této soutěže. To byl zkrátka vrchol v tom našem sportu.

Prozraďte nám, jaká byla vaše přezdívka a kdo ji vymyslel?

Díky své rychlosti jsem přezdívku měl již v Karlových Varech, kde mně říkali motorová myš a po přestupu do Prahy to byl Forrest Gump. Nejvíc se toho chytli fanoušci a asi to vlastně vymysleli oni.

Vy jste se ještě do svých 27 let živil jako kuchař a byl jste spíše amatérským fotbalistou, ovšem poté přišel velký zlom, kdy z druhé ligy jste šel do Slavie a hrál s ní prestižní zápasy. Co byste vzkázal za motivaci dětem?

Můžu být i menším vzorem, že i když jako starší jsi ještě nic nedokázal, tak hlavně nezoufej, musíš věřit a jít si za svým snem, takže žádné házení flinty do žita při nějakém prvním či šestém nezdaru.

Máte i veliké zkušenosti z kuchyně, co byste doporučil dětem ve stravování?

Já když jsem byl hodně dlouho amatérským fotbalistou, tak jsem stravovací návyky vůbec neměl. Segedínský guláš s houskovými knedlíky byl běžný denní přísun potravin. To, co dokáže naše tělo vstřebat, tak podle toho se i sami cítíme, pohybujeme se a i přemýšlíme. Jestli do sebe dáš kilo bůčku, tak se ráno můžeš v posteli jen přetočit z jedné strany na druhou a na trénink člověk může zapomenout.

Josef Prášek