Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Tehdy se mi dařilo, hrál jsem s Láďou Vízkem v útoku," vzpomíná Pokluda, který na olympijském turnaji v Moskvě odehrál všechna klání

Snad jen málo chebských fandů by si nevzpomnělo na Lubomíra Pokludu, šikovného fotbalistu, který v dresu Rudé hvězdy Cheb válčil pět sezon. V roce 1980 reprezentoval československý olympijský výběr v Moskvě, kde tehdy fotbalisté se lvíčkem na prsou vybojovali zlatou medaili.

„Tehdy jsem nebyl ve výběru, který absolvoval kvalifikaci. Po turnaji jedenadvacítek ve francouzském Toulonu, kde jsme skončili třetí a já jsem se stal nejlepším střelcem se sedmi góly, jsme se vraceli domů a trenér Škripko mi řekl, že má pro mě dobrou zprávu kouč olympijského týmu Havránek by mě chtěl do svého výběru. Poté jsem absolvoval s týmem přípravný tábor ve Vysokých Tatrách, kde se tvořila nominace a já jsem v ní zůstal. Tehdy se mi dařilo, hrál jsem s Láďou Vízkem v útoku," vzpomíná Pokluda, který na olympijském turnaji odehrál všechny zápasy. Základní skupinu odehráli českoslovenští fotbalisté v Leningradu, ale tu správnou olympijskou atmosféru si užili až v Moskvě, kde se hrála finálová část. „V olympijské vesnici jsme se pak potkávali s našimi atlety a atletkami, pozemními hokejisty. Když jsme měli čas, chodili jsme jim fandit. Atmosféra byla skvělá, moc rád na to vzpomínám."

Finálové střetnutí OH v Moskvě s tehdejší Německou demokratickou republikou mělo pro Pokludu zvláštní příchuť. „Už v předešlém střetnutí s Jugoslávií jsem si poranil kotník a ve finálovém zápase se dostavily bolesti, a tak jsem se nechal vystřídat." Závěr střetnutí pak sledoval Pokluda v kabině na televizní obrazovce ještě s Janem Bergerem, který byl tehdy vyloučený. „Tak jsme se o radost podělili ve dvou. Na slavnostním ceremoniálu jsme však už nechyběli," vybavuje si Pokluda, který má dodnes zlatou olympijskou medaili schovanou v domácím trezoru.

Na své působení v Rudé hvězdě Cheb vzpomíná Lubomír Pokluda velmi rád. „Byly to krásné roky, pohodová vojna. Dodnes mám v Chebu spoustu přátel a kamarádů. Tehdy tam v klubu pracovali skvělí lidé Plass, Lopata, Osvald, Průcha, Trnka, masér Klíma. Bylo to super."

Hezké vzpomínky má Pokluda také na své působení ve Spartě, se kterou v roce 1985 vyhrál titul mistra ligy, a ochutnal si tak i Ligu mistrů. „Tenkrát jsem šel do Sparty výměnou za Tomáše Skuhravého, který šel na vojnu do Chebu. V Lize mistrů jsme se utkali s klubovými velikány jako Barcelona či Juventus Turín. Tehdy jsme dokonce dokázali Barcelonu na jejím hřišti před devadesáti tisíci diváky porazit 1:0, což tehdy barcelonští fanoušci jen těžko nesli a své fotbalisty vypískali. Domácí hráči měli po zápase přebírat pohár za vítězství v lize, ale nakonec k ceremoniálu vůbec nedošlo," vypráví Pokluda.

Nerad vzpomíná na kvalifikační střetnutí se Švédskem, kdy československý tým ještě dvě minuty před koncem zápasu vedl 2:0, ale nakonec utkání skončilo remízou 2:2. „Byli jsme na sebe hodně naštvaní, ztratit vyhraný zápas."

Svůj debut v reprezentačním dresu měl v roce 1979 velký. Na stadionu Maracana se tehdy českoslovenští fotbalisté střetli s Argentinou. „Byl jsem fotbalový benjamínek. Kolem mě běhali fotbalisté jako Panenka, Nehoda, kteří vyhráli v roce 1976 titul mistra Evropy. Prohráli jsme 0:1 a já jsem nastoupil až na posledních dvacet minut. Byl to skvělý zážitek, zahrát si proti takovým fotbalistům, jako byli Maradona, Kempes či Passarela. Za rok jsme už byli na Maracana úspěšnější, když jsme remizovali 1:1," pamatuje si Pokluda.