Příznivci sokolovských barev očekávali po remíze ve Zlíně od domácího týmu přece jen více, stejně tak i lavička Baníku. „My jsme do toho utkání šli s takovou nadějí, že ta naše výkonnost jde nahoru. Po zápase ve Zlíně, kdy jsme to dobře odbránili, také s vědomím, že si naše obrana, jak se říká, pomalu sedá,“ říká na úvod trenér Stanislav Purkart.

Jeho svěřencům také vyšel parádně úvod zápasu. „Začali jsme tak, jak jsme chtěli, z úvodního tlaku jsme navíc dokázali vstřelit branku,“ pochvaloval si sokolovský kouč.

Jenže o pět minut později již svítil na světelné tabuli stav 1:2, ve 36. minutě navíc hosté zasadili domácím třetí úder.
„Úplně nepochopitelně jsme nezvládli tři brejkové situace, na které jsme prakticky celý týden hráče připravovali,“ nechápal Purkart.
„I když si myslím, že za stavu 1:2 tam viselo vyrovnání ve vzduchu, a kdybychom vyrovnali, tak mohl zápas vypadat jinak,“ pokračoval trenér Baníku.

To se ale nestalo, do druhé půle tak baníkovci nastupovali s dvoubrankovým mankem.
„Hráče jsme o přestávce burcovali. Měli v tu chvíli hlavy dole. My jsme v této situaci neměli co ztratit. Šli jsme do velkého rizika,“ přiznal Purkart, který stáhl hru na tři obránce a naopak posílil záložní řadu. „Chtěli jsme tam vytvořit tlak, dostat míče do stran, odtud je posílat před bránu a tam být důrazní v koncovce,“ pokračoval kouč Sokolova. Zvolená taktika se vyplatila. Baníku se podařilo v poslední minutě nakonec srovnat stav na 3:3.

„Věřili jsme si. Z hráčů jsme při odchodu z kabiny cítili, že to tam nejdou jen dohrát. A nakonec jsme si ten bod zasloužili. Doma je to ale málo,“ ví dobře Purkart.
„Podle průběhu to byla zasloužená remíza, ale ten měl podle mého názoru vypadat trochu jinak. Hráčům toho za druhý poločas nemůžu moc vytknout, tam skutečně dřeli. Zápas jsme si ale zkomplikovali sami v prvním poločase,“ říká omluvně závěrem Stanislav Purkart.