Střelec z Lázní Kynžvartu

To se občas stane. V nižší soutěži se shodou okolností objeví fotbalista, který patří výkonnostně jinam. Přišel třeba dohrát do svého rodiště pár zápasů z ligy o mnoho pater výše. Viz například Milan Baroš. A pak to tam padá.

To ale není případ Lukáše Kuny. Nikde jinde než v Kynžvartu prakticky nehrál, a asi ani hrát nebude. „S fotbalem jsem začínal v roce 1998 v Kynžvartě. K fotbalu mě dovedl můj tatínek, který mě i v dalších letech trénoval, myslím, že to byly asi dvě sezony. Ve 14 letech jsem odešel do Dolního Žandova, kde jsem hrál dvě sezony jako starší žák. Poté jsem opustil Žandov i Kynžvart a zkusil si působiště v Drmoulu. Tam jsem se neprosadil, protože tam byla silná konkurence a tým měl ambice na postup. Tak jsem se po sezoně vrátil zpátky do Lázní Kynžvartu, tehdy jako dorostenec, který má před sebou ještě dva nebo tři roky v této kategorii. V dorostu se nám velice dařilo, i týmu, i mně osobně. Poté jsem zůstal v Kynžvartě i v A týmu, kde hraju dodnes,“ popisuje ostrostřelec Kynžvartu svoji dosavadní fotbalovou kariéru.

Přitom Německo, kde ostatně Lukáš i pracuje v dřevozpracujícím průmyslu, odsud není daleko a řada hráčů si tam přilepšuje.

„Kolikrát mě kamarádi lákali, ať to tam taky zkusím, že by mi to zařídili. Nikdy jsem tam ale neodešel. Nešlo mi o peníze, zajímal mě pouze rozdíl mezi naší českou a jejich německou soutěží,“ vysvětluje.

Ve fotbale si Lukáš Kuna vyzkoušel již všechny posty. „Včetně gólmana. To sice bylo fajn, ale nikdo ve mně neviděl žádný brankářský potenciál. A upřímně, byl jsem fakt špatnej,“ směje se kanonýr Sokolu Lázní Kynžvartu.

Za to, že fotbalu Lukáš Kuna „propadl“, vděčí také panu Bartzimu. „Ve 13 až 15 letech nás měl na tělocvik ve škole. Byl to sportovec tělem i duší. Mimochodem také skvělý fotbalista, který mi ukázal trochu jiný styl hry. Strašně se mi to zalíbilo a snažil jsem se potom ve svém volném čase na tom pracovat. Kličky, zasekávačky a podobně. Takže tento muž, stejně jako můj otec, byl pro mě v mých začátcích, kdy mi bylo nějakých 15 let, opravdu důležitý v takovém tom zlomu,“ poukazuje Lukáš Kuna.

Z trávníku k mikrofonu, od mikrofonu na trávník

V naší lize ostrostřelec z Kynžvartu žádného oblíbence nemá. „Tak nějak to pozoruju, ale rozhodně nejsem sparťan, slávista nebo třeba Plzeňák. Co ovšem sleduji, jsou kluby evropské. Přestupy, sestavy, hráči. Všechno tohle mě zajímá především u těch klubů, co „zní“. Ovšem klub, který mám už dlouhá léta v srdci, je AC Milan. FORZA MILAN,“ prozrazuje Lukáš Kuna.

S milánským AC je spjat i Lukášův idol – Zlatan Ibrahimovič. „Líbí se mi jeho styl, jeho góly, jeho rozmanitost, jeho velkohubost. Spousta lidí si myslí, že je namyšlenej, podle mě je ale velkohubý jen v tom, v čem je nejlepší, ve fotbale,“ míní Lukáš Kuna.

Teď sezonu zahájil s věkem čerstvých 30 let. „Možná zraju, tak jako třeba Zlatan, proto to tam teď takhle padá, a já doufám, že ještě padat bude,“ usmívá se kynžvartský útočník.

Svoje gólové hody ale bere s velkou pokorou. „Sice jsem nastřílel 13 branek, ovšem bez svého týmu bych toho nikdy nedosáhl. Tuhle sezonu a celý její začátek beru jako výzvu. Máme celkem mladý tým a bylo těžké a dlouhé, než si všechny ty věci sedly. Evidentně se nám ale teď daří, jak nám jako týmu, tak i mně individuálně, za což jsem nesmírně rád. Takový nástup do sezony jako útočník jsem nikdy neměl,“ říká.

Spoluhráči můžou mít ze střelecké potence Lukáše Kuny určitě dvojnásobnou radost. „Za hattrick basa Prazdroje,“ nechává nahlédnout do týmových pravidel. Takže mě čeká ještě jedna, jednu už jsem dal,“ doplňuje.

No a v Kynžvartu možná o pravidelný přísun gólů a z toho vyplývající „občerstvení“ pro mužstvo brzo přijdou. „Pět gólů v jednom utkání je pro mě osobně takový milník, co se mi zatím podařil splnit. Asi před dvěma lety jsem za 15 minut nasázel Skalné čtyři góly. Tehdy jsem si řekl, že když můžou být čtyři, tak proč ne pět. Takže teď půjdu po šesti gólech. Dva hattricky v zápase. A pak můžu skončit,“ směje se na závěr.

30 let. Útočník Sokolu Lázně Kynžvart. Sedm let ženatý. Manželka Romana. Tři děti (dvě vyženěné, jedno vlastní) ve věku 17, 13 a 6 let; Tobiáš, Nela a Emička. Celá rodina ho maximálně podporuje. Vede tabulku střelců společného okresního přeboru Chebska a Sokolovska, v pěti zápasech vstřelil již 13 branek. Na půdě Lubů při výhře 5:2 obstaral všechny branky svého týmu. K fotbalu ho přivedl v osmi letech otec a děda. Začínal v Kynžvartu a kromě krátké epizody v žákovské kategorii zde hraje dodnes.