Habartovští dobrovolní hasiči jsou jednotka s označením JPO3, takže nikdo z nich není zaměstnaný na plný úvazek. Vyjíždějí k požárům lesů, kontejnerů, k odchytu zvířat, otevírají byty kvůli záchraně osob či podnikají menší chemické zásahy a pomáhají u autonehod, ačkoli nemají techniku na vyprošťování osob. U havárií tak většinou poskytují první pomoc.
„Jsou to hodiny a hodiny na úkor volného času. Až na výjimky děláme ty samé zásahy jako profesionálové. Město za nás sice platí takzvané refundace, ale i tak si spousta kluků musí hodně rozmýšlet, jestli pojedou k zásahu, nebo ne,“ konstatuje velitel Sboru dobrovolných hasičů v Habartově Petr Majer. „Všichni členové jednotky mají záchranářský kurz od Červeného kříže, který platí po čtyři roky po celé Evropě. My ho ale absolvujeme každé dva roky,“ dodává Majer.

Zasahují také u polomů nebo při větrných smrštích. V roce 2002 pomáhali při povodních v Děčíně a v Hřensku. „Jeli jsme tam přes humanitární organizaci ADRA. Tehdy jsme dostali i poděkování od hejtmana. Byl to nejspíš začátek proměny našeho sboru,“ vypráví velitel Majer.

V roce 2002 prošel celý sbor kompletní obnovou. „Staré vedení nebralo dobrovolné hasičství vůbec vážně. Byla to klasika, neměli žádné vybavení, takže je posílali z výjezdů zpátky. Byli jsme jednou z mnoha podprůměrných jednotek. Teď budujeme sbor, který by měl nějaké renomé,“ prohlašuje velitel.
„Musíme se vždy pečlivě rozhodnout, kam a jak investujeme peníze. Město nám hodně pomáhá, zaplatilo nám v roce 2002 obleky pro hasiče za tři čtvrtě milionu, což bylo nezbytně nutné, protože jednotka nebyla vůbec vybavená. Sponzorů je málo, nejčastěji dostáváme peníze od kamarádů,“ říká. V budoucnosti by chtěl, aby se jeho sbor mohl pyšnit označením JPO2. Jednou z jeho vizí do budoucna je také to, aby hasiči z Habartova mohli po zatopení Medardu dělat záchranu na vodě.

V současné době je zde většina hasičů ve věku mezi patnácti a třiatřiceti lety. Ve výjezdové jednotce je 14 hasičů a celé sdružení má 53 členů i s dětmi. „V jednotce je velitel, dva velitelé družstev, čtyři strojníci a šest hasičů,“ říká Majer, který je velitelem od roku 2006.
Zároveň Habartovští nezapomínají ani na výchovu mladé generace. „Mladé kluky bereme třeba k lehčím zásahům. U těžších se můžou koukat, ale každý má právo na odmítnutí rozkazu od velitele. Hasič si musí umět přiznat, že na něco nemá,“ upozorňuje Majer.

Jednou ročně také dělají ukázku v mateřské škole i v ústavu sociální péče pro mentálně postiženou mládež. Loni byli i za místními školáky. „Pořádáme také dětský den a plánujeme pořádat i májku. Je to taková hasičská tradice,“ uvažuje velitel.

Co se techniky týče, mají jedno nové hasičské auto na zápůjčku od Karlovarského kraje, přičemž čekají, jak dopadne dotace, o kterou požádali. Dále užívají velitelský vůz a klasickou výbavu – dýchací přístroje, elektrocentrálu či osvětlovací stožár.

A. Kamenská