V kolika letech jste začínal s hokejem a kdo vás k němu přivedl?
S hokejem jsem začínal v šesti letech v Sokolově. Na moje naléhání mě přihlásila máma, viděl jsem to u spolužáka ze Svatavy, který už tam chodil.
Vzpomenete si na prvního trenéra?
Určitě. Byli dva. Pan Mandák a pan Csipka.
Jak jste se dostal na post obránce?
V obraně jsem hrál od začátku, protože v té době hrál za národní mužstvo můj jmenovec, jihlavský Jaroslav Benák.
V dorostu jste přestoupil ze Sokolova do Sparty…
To bylo v šestnácti letech. V té době mě trénoval v reprezentaci František Výborný a ten mě tam vlastně přetáhl.
Jaké to bylo, přijít ze Sokolova do klubu, jako je Sparta Praha?
Ze začátku hodně těžké, protože na Spartu a na Prahu jsem si těžko zvykal, ale trenér Výborný mi hodně pomohl a hned jsem vlastně odehrál nějaké zápasy za áčko.
Pamatujete si na první zápas za A – tým v nejvyšší soutěži?
To je už strašně dávno, ale myslím, že to bylo proti Pardubicím, nebo Vítkovicím.
Od dorostu jste patřil do reprezentačních výběrů…
Prošel jsem mládežnickými reprezentacemi od 16 do 20 let. Zúčastnil jsem se ME osmnáctiletých.
Jaké to bylo, když jste přišel poprvé do kabiny A mužstva na Spartě?
Tak to byl velký šok. Když jsem tam viděl všechny ty hráče a hvězdy, co tam byli, byl jsem trošku nesvůj, ale bylo to v pohodě.
Už jako osmnáctiletý jste se vrátil (formou hostování) jako hráč Sparty vypomáhat mateřskému Baníku v záchraně první ligy…
Bylo to na popud panaVrkoče, který tenkrát dělal v Sokolově manažera.
Co jste tomu říkal?
Byl jsem jenom rád, že se můžu zase vrátit do Sokolova a hrát za chlapy první ligu. Bylo to pro mě i výhodné, hrát seniorskou soutěž.
Jak vás přijalo mužstvo?
Tak já jsem většinou všechny ty kluky znal, takže s tím nebyl problém.
V té době jste ale znovu nastoupil za A –tým Sparty, a rovnou v play off, a vstřelil jste dva góly…
Bylo to proti Budějovicím a byly to mé první góly v extralize.
A zároveň jste pendloval do Sokolova, který hrál baráž se Znojmem. 1. ligu se nakonec zachránit nepodařilo, kde byste viděl příčiny?
Těžko říct. Myslím, že Znojmo v té době mělo hodně silné mužstvo, hráli tam zkušení hráči, kteří celou sezonu vyhrávali. Měli trošku větší sebevědomí než my, protože my jsme hráli vlastně celou sezonu na spodku. To byl asi ten největší rozdíl.