Od té doby si Hruška prošel mnohým. Jeho hokejový i „civilní“ život je nesmírně pestrý. Za svou kariéru si vysloužil pověst problémového hráče hlavně aférami mimo ledovou plochu, i když zdaleka ne ve všech případech byla vina na jeho straně. Přesto se dlouholetý trenér a manažer hokejového Baníku Sokolov František Vrkoč zřejmě nemýlil. Dnes je Hruškovi 32 let. Pět kol před koncem základní části extraligy je opět v čele střelců naší nejvyšší hokejové soutěže.
V kolika letech jsi začínal s hokejem a kdo tě k němu přivedl?
Začínal jsem v necelých čtyřech letech s bratrem Romanem. K hokeji nás přivedl táta, který nás k němu vedl vlastně odmalička.
Pamatuješ si na prvního trenéra?
Těch bylo několik, ale byl to hlavně náš otec, který v té době trénoval.
Začínal jsi hned na postu útočníka?
Ano, od začátku jsem hrál v útoku a brácha v obraně.
Zmiňoval jsi bratra Romana, který byl také velkým talentem, ale nakonec s hokejem skončil, proč?
Tak to je dodneška taková záhada. Byl to určitě velký talent, hráli a vyrůstali jsme spolu. Prošli jsme všechny mládežnické reprezentace, ale asi v sedmnácti osmnácti letech přišel nějaký zlom a ze dne na den vlastně skončil.
Není to škoda?
Určitě. Je to obrovská škoda. Dneska si to možná i vyčítá. Parkrát se k hokeji vrátil, ale nikdy to už úplně nevyšlo. Hrál tady v Sokolově ještě druhou ligu, mohl jít i jinam..
Prosazoval ses jako střelec už v mládežnických celcích?

Dával jsem spoustu gólů vlastně odmalička. Byl jsem rád, že mi to tam padá, a vydrželo mi to vlastně až dodnes.
Ve starším dorostu jsi vybojoval se svými spoluhráči pro Baník historický úspěch…
Vyhráli jsme tenkrát celý svůj kraj a postoupili do závěrečného finálového turnaje, kde jsme sice skončili poslední, ale byl to obrovský úspěch se tam vůbec probojovat. Dodnes si na to pamatuji. Hráli jsme s Mostem, s Uherským Hradištěm a Slavií Praha. Byla to také obrovská zkušenost.
Pamatuješ si na své tehdejší spoluhráče?
Pamatuju si na všechny kluky, co tam byli. Ale hlavně bych vyzdvihl Jirku Novotného, který dnes hraje v Berouně, a Martina Loužka. Také Martina Heferta, který tragicky zahynul při autonehodě. S těmi jsem vyrůstal a rád na ně dodnes vzpomínám.
Vybavuješ si i nějaké protihráče?
Vzpomínám si na Petra Sýkoru, Tomáše Kabrleho, Radka Dvořáka. Vesměs tam byli hráči, se kterými jsem potom hrál v dorosteneckých reprezentacích.
Kterých akcí ses zúčastnil s mládežnickou reprezentací?
Zúčastnil jsem se ME osmnáctiletých v Berlíně a MS dvacetiletých ve Švýcarsku. Byla to určitě dobrá zkušenost a spoustu svých tehdejších spoluhráčů dnes potkávám na ledě.
Pamatuješ si na svůj první zápas za áčko na Baníku?
Tak ten si určitě pamatuji, bylo to takové specifické. Tenkrát jsem byl náhodou na zimním stadionu a áčko zrovna odjíždělo k zápasu. Měli hodně zraněných hráčů, tak mě oslovili, jestli bych nejel s nimi. Tak jsem jel a hned jsem hrál v útoku s Milanem Čejkou a Romanem Černým.
V jejich útoku jsi zůstal i v dalších sezonách, kdy jsi (stále jako dorostenec) nastupoval za áčko již pravidelně. Jak se ti s nimi hrálo?
Tihle hráči mě hned přijali a hodně mi v těch začátcích pomohli. Vzpomínám na ně samozřejmě rád. Čája (Milan Čejka) hrál levé křídlo, Roman Černý centra.
Jak bys charakterizoval tyhle dva hráče?
Roman Černý byl centr s výbornou přihrávkou. Byl to vysoký, silový hráč, který měl přehled. Čája měl taky výbornou přihrávku a v té době to byl výborný hokejista.
Po odehrané sezoně 94/95, kdy se vám podařilo zachránit v baráži pro Sokolov 1. ligu, jsi odešel do Kanady…
V roce 1995 jsem byl draftován Ottawou (celkově na 135. místě – pozn. redakce). Sezonu 1995/96 jsem hrál juniorskou ligu v Red Deeru. Odehrál jsem tam 19 zápasů, ve kterých jsem nasbíral 36 bodů, ale nedostával jsem tam tolik prostoru, tak jsem požádal o výměnu, kterou mi ale neumožnili. Z toho důvodu jsem se rozhodl vrátit se zpátky, protože jsem si myslel, že moje další setrvání v Kanadě nemá budoucnost.
Jak hodnotíš svoje tehdejší rozhodnutí s odstupem času?
Dneska, když nad tím přemýšlím, tak myslím, že to byla chyba.

Sokolov, zimní stadion 15. října 1994. Dva tisíce sokolovských příznivců sledují zápas 8. kola I. národní hokejové ligy mezi domácím Baníkem a lídrem soutěže Kometou Brno. V zápase na sebe poutá svým výkonem pozornost pravé křídlo domácích s celoobličejovým plexisklem, fosforově svítící helmou a číslem 24 na zádech...... Je krátce před koncem druhé třetiny. Domácí vedou překvapivě 3:2. Teď mají ještě výhodu přesilové hry. Na ledě je první útočná formace Sokolova ve složení Čejka, Černý, Hruška. Za několik sekund mají hráči prvního útoku ruce nad hlavou. Posledně jmenovaný zvyšuje po přihrávce svého centra na 4:2 a již počtvrté v řadě na domácím ledě uzavírá skóre utkání. Hlasatel ještě oznámí střelce branky: „…hráč číslo dvacet čtyři, David Hruška“.