Sezonu jsem začal v Litvínově. První zápasy jsem ani nehrál, z toho jsem byl trošku překvapený, ale pak jsem začal hrát a dávat góly.
Přesto tě z Litvínova nakonec vyhodili a sezonu jsi dohrával v Havířově…
V Litvínově na mě hodili nějakou krádež tak jsem musel odejít (později se zjistilo, že krádež má na svědomí jiný Hruškův spoluhráč– pozn. red.) Dodnes vzpomínám na trenéra Výborného ze Sparty, který tenkrát vedl Havířov a dal mi příležitost. Nechal mě hrát mojí hru, nemusel jsem ani moc bránit a stal jsem se nakonec nejlepším střelcem ligy i když jsem už poslední čtyři zápasy nehrál, protože jsem odešel do Švýcarska.
Dnes jseš čtyři kola před koncem extraligy opět v čele tabulky střelců. Dají se tyto dvě sezony nějak srovnat?
To se srovnat nedá. Tenkrát se moc nebránilo a já jsem ani bránit moc nemusel. Hrál jsem jenom dopředu a nikdo po mě vlastně nic nechtěl. Dneska si toho vážím daleko víc. A jsem docela překvapený, protože letos nehraji ani tak dobře, jako jsme hrál loni nebo předloni. Je to hodně těžké, mužstva jsou vyrovnaná, hraje se kontaktní hokej. Na druhou stranu pro to dělám víc než v minulosti. Víc trénuji, přidávám si kolo. Čím je člověk starší tak na sobě musí víc pracovat.
Potom přišel přestup do Slavie Praha…
Já už jsem tam měl jít dřív, ale tenkrát to ještě nevyšlo. Byla to pro mě velká výzva. Praha – velké město. Když jsem tam začínal, byl jsem mladý a znám tím , že mám rád noční život. Byla tady spousta hlasů, že tam vydžím tři měsíce a že mě to město prostě pohltí, že budu znovu dělat maléry. Jsem rád, že se to nepotvrdilo. Jsem tam vlastně sedm let a až donedávna, kdy jsem byl přistižen při řízení s alkoholem v krvi, bez jakkýchkoliv problémů. Na Slavii jsem spokojený. Je tam výborný mančaft, skvělá parta, vynikající zázemí, kouč Růžička. Tady v České republice bych určitě neměnil. Jsem rád že tam jsem a jsem za to vděčný.
Co říct na adresu trenéra Růžičky?
Je to velká autorita. Byl to skvělý hráč a teď i trenér. Typ moderního trenéra, dokáže jakkéhokoliv hráče seřvat i povzbudit. Od každého vyžaduje 150% výkon v zápase a potom si můžeš dělat co chceš. Je to svým způsobem i kamarád, dokáže hráče vyslechnout, můžete se na něj obrátit s čímkoli, dokáže poradit. Profesionál ve všech směrech.
Jako hráč byl ale známý tím, že vlastní polovinu hřiště příliš neznal, hrál od červené dopředu…
Určitě se o tom bavíme, byl zvyklý nebránit a ani moc netrénovat a teď je to u nás vlastně úplně obráceně. Vyžaduje kvalitní přístup k tréninkům i zápasům, včetně bránění. Mě to ale pomohlo, naučil jsem se pod jeho vedením za těch sedm let v Praze i bránit. Jeho si myslím ani moc nezajímá kolik jsem dal třeba branek, ale spíše platnost hráče pro mužstvo, +– body a podobně.
Sleduješ jak si vede sokolovský hokej?
Přímo ne, ale vždycky si přečtu jak kluci hráli. Já jsem pořád toho názoru, že by se tady měla hrát první liga. Lidi tady vždycky na hokej chodili a chodí do dneška. Teď je tady fotbal, takže se to posunulo trošku někam jinam, ale i tak si myslím , že by tady měla být.
Chtěl by si něco vzkázat sokolovským hokejovým příznivcům?
Určitě jsem rád, že nezanevřeli na sokolovskej hokej a že pořád chodí. Hrál jsem tady vždycky rád a pokud bude někdy nějaká možnost tak bych se sem rád vrátil ať už jako hráč, manažer, nebo v nějaké jiné funkci. Už jsem o tom i přemýšlel. Chtěl bych sokolovský hokej posunout do vyšších pater, tak aby se tady hrála minimálně první liga.
Kde hledat příčiny současného stavu?
To je jednoduché. Hlavní partner sokolovského hokeje přešel do Karlových Varů. Nevím proč, asi tam měli lepší podmínky. Od pěnez se to dneska všechno odvíjí. Kdyby tady zůstal, tak tady mohli být i kvalitní hráči a mohla se tady ta první liga dál hrát.