Kdo Vás přivedl k hokeji, pamatujete si na své první hokejové krůčky?
K hokeji nás přivedli rodiče. Úplně první krůčky byly s o rok starším bratrem Jirkou na Rychnováku. S tím jsem také začínal v šesti letech na Baníku pod vedením pana Ryžuka staršího a pana Landy.
Kde skončila hokejová kariéra bratra Jirky?
Ještě v časech první ligy byl v přípravě s A–mužstvem Baníku. Tam se nakonec nedostal, a hrál tak v Mariánských Lázních. Hlavně bych chtěl na jeho adresu poznamenat, že právě jemu vděčím za to, že jsem s hokejem úplně neskončil. Poté, co jsem vynechal jednu sezónu, mě vlastně přemluvil, abych s ním šel hrát do Mariánských Lázní, a odtamtud si mě nazpátek vytáhl pan Vrkoč do Sokolova.
V Baníku jste tedy strávil prakticky celý hokejový život…
Kromě sezóny, kdy jsem nehrál, a půl roku v Mariánských Lázních a půl roku v německém Hochstadtu.
Pamatujete si na své spoluhráče, se kterými jste začínal?
Od začátku jsem vlastně hrál s Petrem Polesným, také s Josefem Rampou, Radimem Dudou (bratranec Radka Dudy), Jirkou Krytinářem…, pamatuji se na všechny a do dneška se vlastně vídáme při srazech.
Koho považujete za nejlepšího trenéra A – mužstva, pod kterým jste hrál?
To byl jednoznačně Miroslav Přerost. To byl jedním slovem trenér. Kvalitní jak po lidské, tak trenérské stránce. Výborně jsme si také rozuměli s Janem Michnou, se kterým jsme vlastně vybojovali překvapivé čtvrté místo.
S kým se Vám nejlépe hrálo?
Určitě s Pavlem Kormundou a Michalem Zubaničem ještě v časech první ligy, i když nás nikdy nenechali hrát spolu dlouho. V časech druhé ligy potom s Milanem Čejkou a Petrem Polesným.
Rozhodl jste se ukončit kariéru, je to definitivní konec?
Na téhle úrovni určitě. Nepůjdu si pro dárkový koš několikrát. Pokud ale bude možnost, tak bych si určitě rád zahrál za starou gardu.
Je nějaký zápas, který Vám utkvěl v paměti?
Občas se mi podařilo dát v nějakém zápase hattrick nebo zápas otočit. Rád budu vzpomínat, i když jsme prohráli, teď na poslední utkání s Táborem. Hrálo se mi dobře, uvolněně, prakticky už o nic nešlo. Dal jsem dva góly, povedla se mi nahrávka Péťovi Kuklovi. Pak také třeba na utkání se Vsetínem, který jsme jako jediní porazili a nám se podařilo právě v útoku s Kormundou a Zubaničem dát dva góly.
Byl jste také blízko extralize, když Vás zkoušeli v přípravě v Karlových Varech…
Původně jsem tam šel na čtrnáct dní, pak to prodloužili na měsíc a nakonec jsem tam byl tři měsíce. Vlastně celou přípravu až po začátek soutěže. Odehrál jsem také nějaké přípravné zápasy. Nakonec mi bylo řečeno, že jsem se do kádru nedostal.
Syn Jakub jde ve Vašich šlépějích, radíte mu?
Poradím, řeknu mu chyby, základní věci, ale že bychom to nějak moc rozebírali, tak to ne. Já jsem to ostatně taky neměl rád, když mi někdo dlouho promlouval do duše.
Na ledě vypadáte podobně…
Je to možné. Má taky ten široký styl, ale myslím, že má spíš dobrou hlavu a šikovné ruce, bruslení přijde snad později. Jsem určitě rád, že hraje tak, jak hraje, že se tomu věnuje.
Vyrůstal v Sokolově, ale podobně jako jeho někteří vrstevníci zamířil před dvěma měsíci do Karlových Varů. Jak k tomu došlo?
Ptali se mě, jestli by mi to nevadilo, kdyby šel do Varů. Já proti tomu nic nemám, pokud s tím klub souhlasí. Původně to vlastně vzešlo ze sokolovské strany, že by si zasloužil jít do Varů.
Jak byste zhodnotil letošní sezónu?
Já bych to, že jsme se nedostali do play off, ani nehodnotil jako neúspěch. Byť byla výborná letní příprava, já sám jsem považoval za úspěch, pokud se budeme pohybovat v klidných vodách. Navíc kdyby nebyla rekonstrukce haly, tak si myslím, že bychom v play off byli. Ta nejistota okolo haly dolehla nakonec na všechny. Nebyl tam nikdo, kdo by nechtěl do play off, ale pak přišla deka a celý únor byl potom pasé.
Jak vidíte budoucnost sokolovského hokeje?
Přeji si, aby rekonstrukci sokolovský hokej ustál se ctí. Potom tady bude nová hala, budou nové impulsy, můžou přijít noví sponzoři. Hokej je o srdci, ale hlavně taky o penězích. Na srdíčko se tady v Sokolově hraje hodně. Výsledky jsou ale podle toho, kolik peněz tady je. Hrajeme hodně na odchovance. Jsme zapadlá část, kam nikdo moc nechce chodit.
Vypadá to, že by se Baník mohl přesunout do nové KV Arény…
Pokud budou tréninky a zápasy v nové aréně, tak by to byla hodně kladná zpráva a výborný úspěch jednání, která se vedla.
Jaký vliv může mít takové přemístění na mužstvo?
Záležet bude na tom, jestli budou jezdit fanoušci ze Sokolova. U hráčů se situace obrátila, dosud dojížděli z Varů do Sokolova, teď to bude obráceně. Já osobně můžu říct, že bych s tím žádný problém neměl. Byla doba, kdy jsme i my při rekonstrukci plochy za 1. ligy jezdili do Varů. I když to samozřejmě přináší problémy se zázemím, které je zde v Sokolově vytvořené, šatny, rehabilitace…
Letos bylo v kádru hodně juniorů, jak vidíte jejich další perspektivu?
Perspektivu budou mít, pokud budou schopni něco vydržet. Pokud budou schopni se přizpůsobit hokejovému životu, jako jsme to dělali my, budou ochotni něco skousnout, chodit na tréninky, dělat něco navíc. Pokud se budou chovat tak, jak se někteří chovají teď, tak perspektivu nemají žádnou. Je to kruté, ale tak to prostě je.
Kde je hlavní problém jejich přístupu?
Mně se to těžko srovnává, je úplně jiná doba, než když jsme přicházeli do áčka my. Ale dnes mladí hráči přijdou a myslí si, že hned musí hrát.
Jak to bylo za Vás?
Za prvé na to někteří ani nemají. My, když jsme přicházeli do A – mužstva, jsme hráli v juniorech nejvyšší soutěž a na předních příčkách. Letos junioři hráli druhou ligu, ze které sestoupili. Při mém příchodu do áčka jsem nastoupil jeden zápas, dal gól a další zápasy jsem seděl, pak jsem nastoupil, zase dal gól a zase třeba pár zápasů seděl. To jsem musel prostě skousnout, než jsem se dopracoval k tomu, že jsem hrál pravidelně. Zatímco dneska je normální, pokud hráč přijde a řekne, že jestli hrát nebude, tak že nebude hrát vůbec, že na příští zápas nepojede. Hokej je, jak jsem říkal, o srdíčku. Je to o tom, něco tomu obětovat.
Jaké to bylo, vstoupit do šatny áčka?
Když jsem přišel do šatny, tak jsem Láďovi Palaščákovi vykal. Byli tam i Setíkovský, Jirka Mašek. Už tam v té době byl také Milan Čejka, Roman Černý, Pavel Kormunda.
Kolik Vám bylo let?
To mi bylo nějakých 16 – 17, když nás tam občas vysílali na tréninky.
Pamatujete si na první zápas za seniory Baníku?
Několikrát jsem byl povolán z Mariánských Lázní, ale natrvalo to bylo proti již zmiňovanému Vsetínu.
Jak byste zhodnotil sokolovské publikum?
Jenom kladně. Nemůžu říct jediné špatné slovo. Určitě si tady diváci taky zanadávají, proto tam ale chodí. My jsme tam od toho, abychom hráli a ty lidi bavili. Navíc za poslední léta druhé ligy můžu říct, že sokolovští fanoušci jsou jedni z nejlepších, ne–li nejlepší vůbec.
Čím to je? Myslíte, že v tom hraje roli tradice, kterou tady hokej má?
Určitě, ta tradice tady stále je. Kamkoliv přijedete, tak Sokolov, to je pro všechny především hokejová tradice.
Bude se hrát v Sokolově ještě někdy 1. liga?
Je to především o penězích. Já tvrdím jedno, lepší je hrát dobře, kvalitně na špičce druhé ligy, kdy budou chodit lidi, než hrát poslední místa v první lize a před prázdným stadionem. Navíc by museli přijít cizí hráči, protože až na několik hráčů by současní hráči první ligu hrát nemohli. Je to složité, můžete postoupit a následně spadnout. Sponzoři poté zanevřou na hokej a kluby se dostávají do boje o přežití. Takových příkladů již bylo hodně, Vimperk, Šumperk, Ústí a další. Není to jednoduché. Je třeba mít připraven scénář na dva tři roky dopředu.
Sokolov měl vždy silnou mládež, teď máme v krajském přeboru dorost a sestoupili i junioři. Kde hledat příčiny tohoto stavu?
Nejlepší hráči v těchto kategoriích hrají ve Varech, kdyby tady zůstávali, tak by to vypadalo jinak. Karta se obrátila, dřív chodili hráči z Varů sem, teď chodí opačným směrem. Nevidím na tom nic špatného, chodí prostě za lepším. V současné době je spolupráce s Energií asi nevyhnutelná.
Co byste popřál do dalších let sokolovskému hokeji?
Kvalitní hokej a co nejvíc dětí, protože od těch to začíná. Vždycky jsem byl Sokolovák a Sokolovákem také zůstanu, proto mi to není lhostejné. Chci, aby tady hokej pokračoval dál a dělal se dobře. Bylo by špatné, kdyby tady skončil.
Uvidíme Láďu Veverku v roli trenéra, nebo v nějaké jiné funkci?
Následující půlrok určitě ne. Teď o tom nechci přemýšlet, potom uvidíme. Zatím budu rád, pokud mě přijme stará garda a budu moct za ni hrát. A pokud mi dovolí čas, tak budu na každém zápase A–mužstva.