Sedmnáctiletý mladík bral svou premiéru v hornickém dresu zcela v poklidu. „Na zápas jsem se těšil už jen proto, že to bylo moje první utkání v sezoně. Samozřejmě jsem věděl, že tady chytal táta, ale nijak zvlášť jsem si to nebral. Bral jsem to jako každý jiný zápas,“ svěřil se.

Početná rodina v hledišti to ale prožívala pěkně naplno. „Chyť to!“ ozývalo se napůl prosebně a napůl výhrůžně ze skupiny Bednářových. „Byla tam mamka s taťkou, babička a taky moje přítelkyně. Byli šťastní, že jsme to zvládli, a hlavně já. Babička mi jako po každém vyhraném zápase pogratulovala, za což jsem vždycky moc rád. Mamka s taťkou mi říkali, že se jim to líbilo, a také gratulovali, přítelkyně byla šťastná, že se mi to povedlo,“ vypočítává Honza Bednář.

Mnohem zvláštnější pocity měl v hledišti Michal Bednář, který s hokejem v Sokolově začínal a v dresu Baníku odchytal pěknou řádku sezon, od nejmladších kategorií po muže. „Zápas jsem prožíval stejně jako jiné, jen s tím rozdílem, že to bylo za klub, ve kterém jsem vyrostl a na který mám jen ty nejlepší vzpomínky. Samozřejmě jsem si vzpomněl na staré časy, hlavně když jsem tam potkal spoustu známých tváří a potom když jsem se našel na fotografii v ochoze. Pocity kladné, snad jen by mohlo být více lidí, ale na druhou stranu, klobouček dolů za neskutečnou atmosféru, kterou tam fanoušci vytvořili,“ pokyvuje uznale bývalý gólmanský talent. „Některé ze skalních fandů si dokonce ještě pamatuji,“ dodává.

Jak se otci líbil výkon syna, který přispěl k výhře jeho mateřského Baníku? „Hodnocení bych nechal na trenérech. Přesto si myslím, že hodně podržel v první třetině, kde chytil několik gólových šancí. Ale od druhé třetiny byl Baníček lepší a vítězství si zasloužil. Na závěr snad jen přání, aby šel hokej v Sokolově jen dopředu, protože Chance liga do Sokolova prostě patří a lidi si ji zaslouží, jak fanoušci, tak hráči a samozřejmě vedení okolo Karla Mlejnka, Venci Dobřemysla, Petra Holejšovského atd. Já doufám, že to snad nebyl Honzův poslední zápas v sokolovském dresu, protože ho po sezoně potřebuji se jmenovkou do sbírky,“ upozorňuje na závěr s úsměvem Michal Bednář.