Ten byl součástí sokolovského hokeje po několik generací, nejdříve jako vynikající a velmi neústupný obránce, většinou ve dvojici s dalším pořízkem, Jardou Bartošem. Nejen u spoluhráčů, ale také u soupeřů si vydobyl obrovský respekt. Neváhal hrát na hraně, anebo trochu za ní. „S ničím se moc nepáral, hodně tvrdej, ale opravdu férovej chlap,“ shodují se ti, kdo Bivoje – jak zněla jeho přezdívka – znali. Pamětníci si ještě dnes vzpomenou například na jeho zapojení do hromadné bitky mezi střídačkami v utkání s Vimperkem, kde to mlátil hokejkou hlava nehlava.

Později Václav Vyskočil proslul jako trenér hornického klubu a na střídačce byl stejně tvrdý a nesmlouvavý jako předtím na ledě. „Hráči ho ale měli rádi, byl velmi nekompromisní, měl ale takový kamarádský přístup,“ říká jeden z jeho bývalých svěřenců. „Ukazoval nám třeba, jak máme skákat do střel, pokládal se tam jen tak, bez chráničů, jenom v teplákách,“ vzpomíná další hráč, kterého Václav Vyskočil trénoval. „Pro hokej tady udělal opravdu hodně,“ shrnul to za všechny někdo další.

K Václavu Vyskočilovi patřily také jeho nezaměnitelné hlášky. „Drž mlčku! Hráčů je tady hodně, hokejistů ale málo. Běž se svlíct, já už se na tebe nemůžu dívat!“

Po skončení trenérské kariéry pomáhal Baníku jako funkcionář. I poté co odešel do hokejového důchodu, vždycky tady znovu byl, aby sokolovskému hokeji pomohl.

Díky vlastní autodopravě Václava Vyskočila, kterou se dodnes přepravují všechny týmy HC Baník Sokolov ke svým zápasům, provází jméno této sokolovské legendy všechny kategorie hornického klubu při jejich cestách po celé České republice, a teď tedy ponesou portrét Václava Vyskočila i dresy Baníku při utkání ve Frýdku-Místku a Třebíči.