Dvanáct zápasů má odchytáno za mořem gólman Jan Bednář v celku Acadie-Bathurst Titan, hrajícím juniorskou ligu. „Ze začátku to nebylo nic moc, ale teď už je to lepší. Každým zápasem se cítím lépe a lépe. Na to, že hrajeme nějaké možná dva měsíce, tak těch zápasů je dost,“ hlásí z Kanady osmnáctiletý odchovanec Energie Karlovy Vary. „Jsem rád, že můžu konečně také hrát zápasy,“ dodává.

Bednářův tým aktuálně rozehrál play-off ligy a má za sebou první výhru.

Jak trenéři v Bathurstu točí gólmany?

Před play-off to bylo podle formy, teď na play-off je to dané.

Jaký se hraje v zámoří hokej? V čem je chytání jiné?

Hokej je tady rychlejší a musím být pořád připravený, střela může přijít odkudkoliv a celkově je tady mnohem více situací okolo brány.

Kolik může na utkání diváků?

Na stadion může zhruba 3040 % lidí.

Proběhl nějaký přijímací rituál v šatně?

Přijímací rituál nebyl, ale kluci mě vzali úplně v pohodě, za což jsem strašně rád. Celkově si myslím, že máme skvělou partu v kabině.

Jak probíhá příprava gólmanů?

Máme trenéra brankářů, který je s námi na ledě dvakrát do týdne, a vždycky máme po týmovém tréninku ještě gólmanský, takže se nám věnuje, jak je to jen možné, plus spolu samozřejmě řešíme videa ze zápasů a tréninků. Přístup trenérů je jiný v tom, že oni jsou do hokeje naprosto ponoření a chtějí po nás maximální soustředěnost jak na tréninku, tak v zápase. A celkově se tu řeší spousta drobností okolo hokeje. Spousta malých věcí, které jsou ale strašně důležité. Nechci říct, že trenéři v Česku do toho nejsou ponoření, z mojí zkušenosti můžu říct, že trenéři v Česku jsou skvělí, ale tady je to malinko něco jiného.

Změnil jsi nějak vlastní přípravu na utkání?

Rozcvičuji se na zápas pořád stejně, na mojí přípravě nic moc neměním. Jediný rozdíl je v tom, že před každým zápasem máme poradu na oslabení a tam musím být přítomen, ale to je jediná změna.

Kde jsi ubytován?

Bydlím u rodiny, která je naprosto skvělá, starají se o mě jako o vlastního, za což jsem jim vděčný a jsem moc rád, že mě takhle vzali mezi sebe.

Jak vypadá strava?

Strava je trošku jiná, ale mně to vyhovuje. Mám i výživový plán od lidí z Detroitu, takže se snažím trošku dbát i na životosprávu.

Jaké má hokej postavení v kanadském Bathurstu?

Hokej je tady náboženství. Ty lidi tím hokejem žijí, a to je jedna z věcí, na kterou jsem se moc těšil, a můžu říct, že si tohle prostředí opravdu užívám. Celkově lidé tady jsou strašně příjemní. Pořád se mě někdo ptá, jak se mám, jestli je všechno v pohodě. A přejí, ať se nám daří v zápasech, takže tohle je super.

Jak vypadá tvůj zápasový den?

Před zápasem většinou vstávám kolem deváté, nasnídám se a ve 12 hodin máme většinou video a přípravu na soupeře. Pak se jedu domů najíst a potom si jdu tak na hodinku, hodinku a půl lehnout. Zhruba kolem 16. hodiny odjíždím na zimák. Zápas začíná v 19 hodin.

Jak vypadají cesty k utkání ven? Co vzdálenosti a čím si krátíte dlouhou chvíli?

Jezdíme autobusem, ale teď to není tak hrozné. Nejdál to máme 45 hodin, takže to je zhruba jako v Česku. Většinou poslouchám písničky a kluci občas hrají karty, ale já na to moc nejsem.

Co říká na tvoje chytání táta, sám bývalý brankář?

To se asi musíte zeptat jeho (smích), ale doufám, že je rád, že to tady tak nějak zvládám. Ale musím mojí rodině poděkovat za to, co pro mě dělají. Ono když se daří, tak vždycky jsou lidi, co vám řeknou: „Já věděl, že na to máš“, ale ty pravé přátele poznáte, až když se vám nedaří. Já těch pravých přátel mám kolem sebe spoustu, a o to víc si jich vážím. Nechci tady nikoho jmenovat, ale oni o tom vědí a já jim moc děkuji za to, jak mě podporují, a nikdy jim za to nepřestanu být vděčný.