„Myslím si, že když člověk může pomoct, tak by pomoct měl. Nikdy nevíme, kdy budeme potřebovat pomoc my. A když se naskytla tahle možnost, tak jsem neváhal a šel do toho. Přál bych si, aby se našla shoda a mohl bych opravdu pomoct,“ říká ke svému rozhodnutí Michael Čejka.
Stejné to měl i Matěj Zadražil. „Tak já s tím nemám problém, mně to nic neudělá a někomu to může zachránit život, to je asi hlavní důvod. Kdybych to potřeboval já, tak bych byl taky rád, kdyby mi někdo pomohl. Čím víc lidí se tam přihlásí, tím větší šance je, že se to nakonec povede,“ vysvětluje své pohnutky urostlý útočník Baníku Sokolov.
Oba Sokolováci příliš neřeší případnou zápasovou pauzu, kterou by si dárcovství vyžádalo. „Uvidíme, ale hlavní je někomu pomoct,“ shodli se.
Myšlenky jsou teď zpátky u hokeje, v hornickém městě se bude po 22 letech znovu hrát první liga. „Těším se hrozně moc, těším se na plné stadiony, velké zápasy a atraktivní soupeře, jako třeba Vsetín, České Budějovice, ´derby´s Chomutovem. Už aby to začalo,“ přeje si Michael Čejka.
Jenže na to si nositel „rodinného“ čísla 15 ještě bude muset chvíli počkat. Teď mají horníci na programu dlouhou a pořádně tvrdou letní přípravu. „Bude určitě hodně náročná, ale je to potřeba. Když si vzpomenu na loňskou letní přípravu, tak jsme z ní hodně těžili v play-off,“ poukazuje sokolovský útočník Michael Čejka.
