Základní část druhé hokejové ligy je ve své polovině. Zatímco vloni sokolovští hokejisté po sedmnácti zápasech okupovali s 38 body druhou příčku soutěže, letos jsou až na 14. místě, bodů posbírali 16. Žádný závratný propadák, jak bylo často z různých stran avizováno před sezonou, se ale nekoná. Pořádně oslabený tým se, byť s obtížemi, drží od sestupových pozic a chodí i fanoušci. Sice ne tolik jako minulou sezonu, kdy Baník válcoval své soupeře, pokles v návštěvnosti ale není tak propastný. Diváci na hokej nezanevřeli. Naopak, jak je v Sokolově zvykem, když fanoušci vidí, že hráči pořádně „makaj", stojí za svým týmem, bez ohledu na výsledek. Po dvou letech se na střídačku vrátil jako trenér Jaromír Carvan, k němu směřovaly naše otázky.

Pane Carvane, jsme v polovině základní části, jaké je vaše prozatímní hodnocení?

Sezona se odehrává tak, jak jsme předpokládali. Začali jsme s určitým počtem hráčů, kterých nemáme moc. Momentálně, i když máme 16 bodů a chtěli jsme mít i v tomhle stavu, v jakém jsme, kolem 20, tak před klukama, kteří odehráli všechna utkání a v tak nízkém počtu, můžu jedině smeknout. Je to pro ně hrozně těžké.

Cíl sezony jste nepřehodnotili?

Ne. Cíl zůstává stejný, ten je jediný, zachránit soutěž.

V týmu teď ale dochází k několika změnám…

Máme tady dva citelné odchody. O víkendu sehráli poslední utkání Pavel Kuběna (USA) a Tomáš Sýkora (pracovně Rakousko), naopak se nám podařilo dotáhnout do konce příchod Petra Kukly. Je to jeden příchod a dva odchody, takže to pro nás teď bude ještě těžší.

Ve dvou utkáních vám také vypomohl extraligový odchovanec Baníku Radek Duda…

Je to obrovské pozitivum, je to vyloženě srdcař pro Baník. Nebyl ve Varech vytížený, a tak sám projevil zájem hrát za nás pomoct nám v naší situaci, což jsem já osobně u žádného hráče jeho kalibru nezažil. To, co se děje v kabině a při rozbruslení, když jde s námi Radek do utkání, je neskutečné. Mančaft úplně jinak vypadá, úplně jinak se připravuje. Nám to samozřejmě strašně pomáhá, o jeho herních kvalitách vůbec mluvit nemusíme, ty jsou úplně někde jinde.

To lidé často vidí, spoustu asistencí, ale hlavní přínos bude asi jinde, jak už jste nastínil…

Je to profesionál každým coulem, a jak jsem říkal, má Baník v srdci. Jak otevřete dveře v kabině, tak vidíte tu změnu, navíc máme hromadu mladých hráčů, kteří před ním mají respekt, vzhlíží k němu. On se snaží, samozřejmě po svém, mančaft vyhecovat a během těch dvou a půl hodiny, co trvá zápas, mu dát co nejvíc. Já jsem už ve své kariéře nějaké hráče trénoval, ale tohleto, co předvádí Radek, jsem ještě neviděl. Nejde to ani popsat, to se musí zažít.

Kde je největší slabina Baníku, kromě již zmiňovaného nízkého počtu hráčů?

My máme největší problém v obraně. Když vidíte, kdo tady hrál dva tři roky zpátky, tak tam nezůstal kámen na kameni. Prvního obránce nám hraje Ivan Říha, který hrál čtyři pět let v útoku, navíc hrajeme na čtyři pět beků. Z toho ještě dva musí hrát za juniory, abychom dali i juniorský celek nějak dohromady. Tihle kluci tak hrají čtyřikrát týdně na čtyři obránce, což je strašný zápřah. Na některé kluky je ta soutěž i příliš, ale musí dostávat šanci, protože nemáme konkurenci, a to je další kámen úrazu.

Co brankáři a útok?

Útok vždycky nějak dáme dohromady. Co se gólmanů týče, máme dva kvalitní brankáře, kteří odvádějí svoji výkonnost. David Fečo teď odešel dělat trojku do Karlových Varů, je tak trošku víc tréninkově vytížený, možná se to trošičku odrazilo i na jeho výkonnosti, ale snad bude mít jeho počínání stoupající tendenci. O Petru Hruškovi nemusím ani mluvit.

Co považujete za hlavní devizu mužstva?

Sami to asi vidíte z tribuny. V mužstvu je zdravé jádro, má potenciál, hromadu utkání jsme otočili. Parta drží při sobě, nevidím tam jediný zádrhel, pracuje se, jak má. Tréninky samozřejmě postrádají trochu kvalitu, protože někdy se nás sejde sedm osm a musíme dávat pozor, aby se to neodrazilo na výkonu v zápasech.

Blíží se vánoční pauza, co čeká hráče?

Chceme potrénovat dvou až třífázově, abychom byli připraveni na zbytek sezony.

Počítá se s nějakým doplněním mužstva, například z juniorky Energie?

Varská juniorka neukončí sezonu dřív než my. Do konce sezony budeme hrát s tím, co máme, nemáme ani finance na to, abychom dělali nějaké velké posily. Přitom samozřejmě jedna věc jsou finance a druhá potom, kde by se hráči za rozumnou cenu dali sehnat. V užším kruhu s Václavem Dobřemyslem a Karlem Makovcem situaci řešíme, teď ale neumím říct, zda někdo přijde. Sehnat hráče v našich finančních možnostech, aby byl pro mužstvo přínosem, je velmi složité. Budeme se modlit, aby se nám vrátili zranění hráči. Já věřím, že pokud se tak stane, tak soutěž zdárně zvládneme.

Na diváckou přízeň si stěžovat nemůžete, lidí chodí sice méně než vloni, ale zdá se, že atmosféra je na stadionu často lepší…

Tady v Sokolově, i když jsou fanoušci náročnější a někdy si zapískají, tak hokeji rozumí a jsou naším šestým hráčem. Měli jsme trošku obavy, aby diváci chodili, pokud nebudeme mít výsledky, ale potvrdilo se to, co jsme říkali už na začátku sezony. Diváci, kteří jsou skalní, tak chodí dál a samozřejmě že vidí počet, ve kterém hrajeme, vidí snahu kluků, dokážou posoudit, co se povede a co se nepovede. Patří jim obrovský dík za to, že to s námi snáší, že jsou takhle trpěliví.

Dokonce po prohraných zápasech sokolovské ochozy aplaudují vašim borcům…

Člověk, který je soudný a kouká na to objektivníma očima, tak vidí, že tam kluci, jak se říká, padají po hubách, a fanoušci to ocení. Prohrát se může, ale se vztyčenou hlavou.

Navíc část fans vás podporuje i na ledech soupeřů…

Máme skupinu fanoušků, kteří s námi jezdí po vlastní ose na každý zápas, byli s námi i v Pelhřimově, teď třeba v Jindřichově Hradci. Těm patří speciální poděkování. Budeme se snažit jim jejich přízeň vracet našimi výkony. Tak jak se oni chovají k nám, tak se chceme chovat my k nim. Nevynechali ani jeden zápas venku.