Mnozí sokolovští fanoušci ho ještě pamatují jako vytáhlého útočníka, který v červeno-žlutém dresu karlovarské Becherovky nastupoval proti Baníku v časech první národní ligy. Teď se na hornický zimní stadion vrátil znovu. Jako trenér domácího celku. Řeč je o Mikuláši Antonikovi, který na střídačce Sokolova nahradil Radima Rulíka. Premiéra se mu povedla, Baník porazil Nymburk 6:2.

Pane Antoniku, jak jste viděl svůj první zápas na sokolovské střídačce?

První třetina byla podle našich představ. Druhá se nám nepovedla až tak, jak bychom chtěli. Trošičku jsme tam odstoupili od hry, kterou jsme praktikovali předtím. Soupeř snížil na 3:2, ale důležitá byla naše rychlá odpověď v přesilovce na 4:2. To nás malinko uklidnilo a v závěrečné třetině jsme se již vrátili k naší hře, byl tam lepší pohyb, více střelby, daleko zodpovědněji jsme hráli do obrany. I když tam soupeř měl pár šancí, odehráli jsme to vcelku v pořádku.

Jaká je úroveň druhé ligy?

Jezdil jsem se do Sokolova letos dívat na některé zápasy již předtím, než jsem byl osloven. Musím říct, že mě úroveň překvapila. Soutěž se zvedla, rozdíl mezi první a druhou ligou se snížil.

Vraťme se k utkání s Nymburkem, celkově si můžete zřejmě duel pochvalovat…

Dnešní zápas musím hodnotit stoprocentně kladně. Vyhráli jsme 6:2, máme tři body. Můžeme být spokojení.

Co vás přimělo kývnout na nabídku jít trénovat do Sokolova?

Po odchodu Radima Rulíka do Litvínova mě oslovil manažer Energie Miroslav Vaněk s tím, že tady hodně hráčů znám, měl jsem možnost je v minulosti trénovat ať již v Karlových Varech, nebo v Kadani. Viděl jsem, jak to tady všechno vypadá. Nějaký čas jsem teď nic nedělal, trochu mě už svrběly ruce, takže jsem byl rád, že jsem tady tu možnost dostal. Budu se snažit navázat na výbornou práci Radima Rulíka, kterou tady odvedl. Doufám, že nám to bude s týmem šlapat dál.

Máte vy osobně nějaký cíl?

Tady jsou cíle dané, dostat se do vyřazovacích bojů, potom se uvidí. Já ale žádné osobní cíle nemám, mám stejné cíle jako tým, protože chci být, a věřím, že i jsem, jeho součástí. Mám stejné ambice jako kluci v šatně.

Nějaký záměr s týmem ale existuje…

Hlavním úkolem, jak jsem říkal, je dostat se do play-off a k tomu trénovat tak, aby kluci, kteří sem chodí z Karlových Varů, byli kdykoliv připraveni naskočit do extraligy. Samozřejmě věřím, že místní kluci, kteří tady jsou, se k tomu přidají, a je vidět, že se již přidávají, že se tím nechají strhnout. Chci, aby nás to tady všechny bavilo, fungovalo to. Prostě aby se dobře trénovalo a pořádně makalo.

Co se vám vybaví, když řekneme „sokolovský hokej“?

Já jsem z generace, která ještě pamatuje velké derby mezi Sokolovem a Karlovýma Varama v první lize. Zažil jsem to jako hráč. Teď je situace jiná, je tady velká spolupráce. Hrozně lidí tady kolem hokeje znám, dá se říct, že kromě pár lidí, které v brzké době určitě poznám, nebo budu mít možnost se s nimi seznámit, prakticky všechny. Vnímám to velmi pozitivně.

Vraťme se do devadesátých let, na derby mezi Sokolovem a Karlovými Vary…

Vždycky to bylo hodně vyhrocené, plný dům na obou stranách. Já bych si velice přál, abychom tohle mohli zažít tady s klukama znovu v nějakých utkáních, aby tady byl plný stadion a lidi fandili tak, jako se fandilo tenkrát při derby. Určitě by to byla nádhera.

Vyprodaný stadion v Sokolově zatím není, ale návštěvy se po letech znovu zvedly a atmosféru s bouřlivým povzbuzováním mohou leckde závidět…

Tady od začátku, co to sleduji, chodí hodně lidí a to je určitě dobře. Doufám, že budeme hrát hokej, který lidi přitáhne, a budou fandit tak, jako fandili dneska. Je to takové zahřátí, protože hokej se dělá pro lidi, proto, aby chodili, povzbuzovali, byli nadšení, aby se o tom povídalo. Aby se o tom povídalo v dobrém, to je strašně důležité. Já věřím, že se nám to podaří dát takhle všechno dohromady.

Mikuláš Antonik -Jako hráč zkoušel v mládežnickém věku štěstí v zámoří, po návratu nastupoval v dresu Karlových Varů. Proti sokolovskému Baníku si zahrál v baráži 1994/95 a v následné prvoligové sezoně 1995/96. U fanoušků Becherovky patřil „Miki“ k oblíbeným hráčům, byl jedním z mála odchovanců karlovarského hokeje v mužstvu. Z nabitého, ambiciózního týmu odešel zkusit štěstí do Brna, odkud putoval do Kadaně, poté se začal věnovat trénování. Dlouhé roky působil u mládežnických týmů Energie, s juniory se stal mistrem extraligy. Titul vybojoval s mateřským oddílem i v kategorii dospělých jako asistent trenéra Josefa Palečka. Zkušenosti má z české reprezentace do 20 let, vedl extraligový Chomutov nebo prvoligovou Kadaň.