V tehdejším mužstvu nastupoval se současným prezidentem klubu Václavem Dobřemyslem, dnešním šéftrenérem mládeže Baníku Petrem Holejšovským, trenérem současného juniorského týmu karlovarské Energie Václavem Eismannem nebo otcem mladičkého brankáře Karlových Varů Michalem Bednářem.

Sokolov se mu stal osudným. Již zde zůstal. I když pracovně se sem vrátil až jako extraligou prověřený kouč. Před sezonou 2018/19 stanul Karel Mlejnek na střídačce druholigového Baníku Sokolov a v klubu si řídil potřebné věci i jako sportovní manažer. A úspěšně. Sokolovský hokej vrátil hned ve své premiérové sezoně, coby trenéra Baníku, po dlouhých 22 letech na prvoligovou mapu. „Vím, že sestup byl pro všechny tenkrát velkým zklamáním, teď mám ohromnou vnitřní radost, že kluci z našeho týmu, naši fanoušci, vedení klubu a partneři stáli za tím, že se Baník stal zase prvoligovým mužstvem,“ říká na úvod Karel Mlejnek.

První věc, složení mužstva…

Skladba kádru už začala v dubnu loňského roku, kdy jsme se rozhodli hned na začátku postavit mužstvo a potom s ním během celé sezony pracovat. Potom se sice naskytla možnost doplnit tým o hráče, jako byl Marek Švec, Honza Tomeček, Tomáš Závorka, byli to ale kluci, kteří do našeho konceptu jako odchovanci nebo regionální hráči zapadali. Dá se říct, že mužstvo posílili, a přitom nám zůstala naše priorita, příliš do mužstva již nezasahovat. Jsem rád, že se ta cesta ukázala jako správná.

Při pohledu na mužstvo ale zřejmě nejedné osobě vytanulo na mysl, jestli tenhle tým bude stačit hlavně v závěru sezony na ostřílené harcovníky z jiných týmů…

Strašně důležitá věc byla sestavit tým z kluků, kteří mají ambice. Ani ekonomicky jsme nebyli v přemrštěných dimenzích. Naopak. Naši hráči ale opravdu chtěli, měli ambice, rvali se, to bylo důležité. Někdy třeba na úkor zkušenosti. Dravost, každodenní nasazení našich hráčů nakonec rozhodly o úspěšnosti celé sezony.

Postup byl prací celého týmu, ale přesto, překvapil vás někdo z jednotlivců?

Nechtěl bych vůbec jednotlivce jmenovat. Sešla se úžasná parta, výborně vedená od kapitána přes asistenty. To byl klíčový moment.

Jakou roli sehrál Lukáš Mensator se svými kamerami?

Nechci dělat moc chytrého, ale když jsem se vracel do Sokolova, tak jsem si dal jako jednu z mála podmínek to, aby tady byl zavedený videosystém, a to se nám podařilo, dá se říct, hned od začátku. Byla to každodenní práce, hráči se každý den viděli na videu, viděli na videu soupeře. Lukáš Mensator tady v tom sehrál klíčovou roli z hlediska technologií, zabezpečení, přenosu dat. Myslím, že opravdu odvedl fantastickou práci, a na nás jako trenérech potom bylo, abychom hru analyzovali, nejen naši, ale i soupeře, a hráčům dávali správné informace.

Co fanoušci netušili, při rozhodujících zápasech jste měli k dispozici další pomoc…

Ano. Po skončení juniorské sezony v Karlových Varech nám v závěru našeho play-off velmi pomohl Václav Eismann, kterého jsme jako hlavního trenéra karlovarských juniorů oslovili, jestli by nám nedělal tzv. druhé oči, ze shora, z tribuny. Po každé třetině nám dával informace, co by bylo mužstvu dobré říct, co bychom mohli ve hře změnit, co dělat tak, aby to vedlo k výsledku. Tady ten střípek do mozaiky byl také velmi důležitý.

Co rozhodlo sérii s Vrchlabím ve váš prospěch?

Opravdu rozhodly detaily, takové to odhodlání našeho týmu. Ve čtvrtém utkání jsme byli ve Vrchlabí 40 minut a jednu vteřinu od vyřazení, od konce sezony (Baník prohrával v sérii na tři vítězství 1:2 na zápasy a na světelné tabuli svítil nepříznivý stav 0:2 – pozn. autora). V samotném závěru první třetiny jsme snížili na 1:2 (jednu vteřinu před sirénou – pozn. autora) a najednou jsem viděl, jak ta branka klukům strašně pomohla, šli za vítězstvím a extrémně chtěli vrátit sérii zpátky do Sokolova, což se povedlo. Samozřejmě někdy člověk musí mít i štěstí, ale já jsem tam viděl obrovské odhodlání celého týmu.

Obrovské odhodlání…Byla to hlavní deviza mužstva?

Určitě. Odhodlání a také ambice týmu, které v klíčových momentech převážily nad zkušeností soupeře, konkrétně ve zmíněné sérii s Vrchlabím.

Z tribuny se zdálo, že mužstvo je výborně fyzicky připravené, že měl Baník v závěru zápasů díky tomu navrch…

Někdy 15, 20, někdy 30 minut, ale dennodenně jsme byli v posilovně, každý den jsme pracovali mimo led. Věřil jsem, že to může být, a nakonec také byla, jedna ze silných stránek týmu.

Samostatná kapitola, fanoušci…

Již v průběhu května jsme mluvili s jejich zástupci, Zdeňkem Weberem a Tomášem Zelenkou. Byla to pro nás jedna z velmi důležitých věcí, starat se o ně, dát je dohromady. Už tady ta dvě setkání byla skvělá, potom přišel fotbalový turnaj pro fanoušky, výjezd do Karlových Varů na náš poslední přípravný zápas, snažili jsme se dávat komunitu dohromady, ve finále stejně hokej děláme pro ně, pro lidi. V průběhu sezony jsme v tom pokračovali, velmi důležité bylo sezení našich hráčů před play- off s fanoušky, od té doby jsem viděl, že jdou všichni jedním směrem. Jejich výjezdy na utkání, jejich podpora v průběhu základní části, v průběhu play-off a vyvrcholení oslavami postupu. Byli naším šestým hráčem.

Vy jste hned po postupu vyhlásil vcelku neobvyklou věc ohledně hráčů…

Vzhledem k velkému úspěchu týmu jsme s vedením klubu připraveni nabídnout každému hráči, který se na postupu podílel, určitou spolupráci. Neříkám, jakou spolupráci, ale říkám, že určitě nějakou spolupráci.

Baník je zpátky v první lize, jak bude vypadat kádr, jakou roli můžete ve vyšší soutěži hrát?

Věříme tomu, že mužstvo po nějakém menším doplnění, zároveň zdůrazňuji, že opravdu menším, protože jsem přesvědčen, že konkrétně s Vrchlabím, nejen v play-off, ale i v základní části, snesly naše vzájemné duely opravdu parametry první ligy. Tedy že mužstvo, které si to vybojovalo, tak první ligu může hrát. V jakých patrech, to nejsem úplně schopen říct, ale byl bych velmi rád, abychom se pohybovali, pokud možno, co nejvýše to půjde. Nechci vůbec mluvit o konkrétním místě. Zároveň se tak chci odrazit od zásadní myšlenky, být nachystaní na každý další zápas a jít do toho s tím, abychom každý další zápas vyhráli.